Zpěvačka Helena Vondráčková ani její manžel a manažer Martin Michal si nedají pokoj: když se jim nepovedlo udělat z Vondráčkové národní kulturní dědictví, chtějí po státu aspoň 14,5 miliónu korun.
Vymysleli proto fintu hodnou snad jen starého dobrého fintaře Michala, jenž ví o mnohamilionových pohledávkách své: americké firmě odprodají údajnou pohledávku ve výši 14,5 miliónu korun, jež měla interpretačně-manažerskému duu vzniknout články v českém bulváru, které Vondráčkovou neukazovaly ve správném PR světle, takže nezpívala tolik jako normálně; Američané pak zkusí údajnou pohledávku vymoci v USA na českém státu. Zabaví třeba prezidenta Václava Klause, až tam zas bude prázdnému sálu vyprávět svou teorii o počasí.
Za újmu můžou podle Vondráčkové s Michalem česká policie a soudy: dostatečně prý neochránily zpěvaččino kulturní dědictví. I proto budou – podobně jako politici - ještě otravovat i Ústavní soud; právo na slušný výdělek je totiž podle nich ústavním právem. A zvlášť když se ohodnotíte na 14,5 miliónu.
Je to vlastně obdivuhodné: nesmrtelná Vondráčková, jež běžně volá bulvár ke každému prdu, by měla být ráda a držet pusu, že svým stále směšnějším popovým kolovrátkem slušné uživí nejen sebe, ale i svého manžela. Jenže to ona ne: „Když cítím, že mi někdo ubližuje, tak se ozvu a nechci to nechat být,“ řekla k věci.
Možná bychom měli za ubližování žalovat my ji: pokaždé, když na některém veřejném místě, a že jich je v téhle boží zemi víc než hojně, slyším její milý hlas zpívat nějakou normalizační pecku, taky cítím velkou újmu: hrozím se, že mám ve schránce povolávák na čtrnáctidenní cvičení záložáků, v zaměstnání mě čeká kádrová komise a v obchodě zase nemají hajzlpapír. Zrovna nedávno jsem to spočítal zhruba na 14,5 miliónu!
