Vladimír Merta: Folk neumírá, ale přesouvá se do pop-music

Foto: Profimedia.cz31.05.2011 09:34 - text: Kateřina Kadlecová
VLADIMÍR MERTA nedávno oslavil pětašedesátiny, ke kterým si v půli května nadělil kromě skvělého koncertu v pražské Akropoli i nové studiové album s názvem Ponorná řeka. O téhle výjimečné desce, o sebestřednosti Václava Klause, „mizerného národohospodáře, povrchního všeználka, ale kromobyčejně nadaného politika“, o Havlových chybách i osudu folkové hudby hovoří v rozhovoru v Reflexu č. 22.


Vaše písně se často točí kolem soukolí doby, kritiky stádního chování a moci, jmenovitě té komunistické, jsou ostré, lidské, politické. A v něčem jste jako nedávno zesnulý Arnošt Lustig – neustále texty přepisujete. Má to tak být?

Nejde ani tak o aktualizaci jako o seberedakci. Když totiž člověk připravuje své texty do knižního vydání (to souborné má mimochodem vyjít ještě letos v Galénu péčí uznávaného editora Jana Šulce; pozn. K. K.), spousta drobností, které jsou v koncertní podobě kvůli rytmizaci nebo jsou hovorové, najednou graficky i z hlediska stylu z toho textu leze ven. Textové změny a improvizace před publikem většinou nemají dlouhého trvání, nezakotví  v písničce. Tvaru, který někdy někde zaznamenám, si nikterak nevážím. Moje písničky jsou dialogem textaře se skladatelem a jako třetí entita do toho přistupuje svobodný interpret.

 

 

 

Přispěl jste letos svou troškou do alba S Jiřím Černým na věčné časy a nikdy jinak!, poctě k pětasedmdesátinám vynikajícího hudebního publicisty a zakladatele měsíčníku Rock&Pop. Všechno říkáte v písni Věrný Černý, ale přesto – co „Velký Mokasín“ a jeho hudební pořady pro normalizací neznormalizovatelné lidi znamenal?

Jirkovi Černému patří nehynoucí sláva za to, jak se tehdy o nás muzikanty staral. Odvážil se dát do svého pořadu Houpačka kuchyňskou nahrávku Petra Nováka, moji poloprofesionální nahrávku taky, a hlavně Krylovi vydal Bratříčka, v posledním možném okamžiku, kdy to ještě šlo. Jirka má kromobyčejnej smysl pro nově přicházející hlasy, a když už se ten, o němž se zmínil, dostatečně etabloval, umí na něj zapomenout a věnovat svoji energii jiným talentům. Teď mi Jirka akorát píše ze špitálu, kde polehává, že mu ty moje písničky vždycky pomáhaly.

 

Bude Facebook přístupný pod 13 let?

Bude Facebook přístupný pod 13 let?

Mark Zuckerberg na toto téma vášnivě hovořil v Paříži, při summitu e-G8. Nevyloučil myšlenku, že by v brzké budoucnosti mohl Facebook přilákat už i malé děti — a to zcela…

29.05.2011 - Adam Kolář celý článek

 

Nedávno jsem na ČT2 sledovala pořad Folk a kolem, v němž byli jako hosti Pavel Žalman Lohonka a Wabi Daněk, a zjistila jsem, že se na ně dívám jako na muzeální exponáty. Nemáte pocit, že se tuzemské písničkářství odebírá za českými trempy a kotlíkáři do věčných lovišť?

Já jsem ty pány dlouho neviděl, tak nemůžu říct... Jsou písničkáři, kteří ustrnuli a vykrádají sami sebe – na tom ale není nic špatného, prostě udržují povědomí o žánru, který spoluvytvářeli. Určitej propad do sebe sama nemusí nutně znamenat propad ve veřejném ohlasu nebo v kritickém hodnocení. Je to dno, bahenní nebo tvrdé, na které podobně jako v politice nebo sportu člověk musí dopadnout, aby mohl směřovat k výšinám. Kdysi jsem české folkaře kritizoval, dnes se je snažím chápat. Anglické karoserie se také neinovují každý rok – jsou krásné a tradiční. Vše závisí na vnitřním tématu, které si v sobě člověk nese; Smrž nebo Dědeček mají úplně nové písničky, Janota je dobrej, Bittová se vyvíjí... Český folk se v podobě, v jaké ho moje generace zakládala, neudrží – taky už není co objevovat. Ale mladí kluci dělají písničky v zajímavých akustických sestavách, přibývá sebevědomých, sebeironických ženských hlasů. Dnešní folkaři dokonale vyslovují, intonují, umějí nahrávat a chovat se, nepadají z pódia, jsou dochvilní, ladí. Nežijí z legendy těch šišlavých a ráčkujících otců-zakladatelů. Folk neumírá, ale jeho témata, rytmy i melodie se přesouvají do pop-music. Sám jsem ostatně našel obrys své Harmonie v jedné Telemannově sonátě. A pak mi ji ukradl do nějakého filmu Karel Svoboda blahé paměti – a přitom tu moji písničku asi ani neznal. Melodie, když je vymyslíš, se nějak motají v tom kadlubu (ne na internetu, v tom ubohém jedničkovém světě), ale visí v kolektivním nevědomí a kdokoli si pro ně může sáhnout. To je na hudbě krásný.

 

Věci veřejné se mohou zasloužit o stát - pokud se okamžitě rozpustí

Věci veřejné se mohou zasloužit o stát - pokud se okamžitě rozpustí

Po víkendovém sjezdu Věcí veřejných jsme od strany, která má momentálně v průzkumech podporu méně než pěti procent voličů, zaslechli mnoho siláckých prohlášení.

30.05.2011 - Luděk Staněk celý článek

 

Takovouhle myšlenku bych od člověka, který pracoval dva a půl roku jako člen kontrolního výboru Ochranného svazu autorského, skutečně nečekala.

Pro OSA jsem dělal jako neplacený úředník. Když tehdy těsně po revoluci Michal Horáček v Mladém světě nakousl problém přerozdílení peněz za autorská práva k hudbě, pokusil jsem se prosadit systém čárových kódů – písnička by se přejela čtečkou jako v samoobsluze a autoři a interpreti by byli placeni podle toho, kolik jejich hudby by se opravdu odehrálo. Neprošlo to a dodneška nikdo není schopen vysledovat skutečnou produkci. Pak mi šlo o to, aby muzikanti, kteří improvizují, třeba jazzmani, byli vyňati ze systému přerozdílení a byli placeni za to, že každý večer jinak interpretují ať svoji autorskou, nebo cizí hudbu. Ale v jedenáctičlenném výboru bylo slovo nějakého folkaře, právnicky nevzdělaného a úřednicky nevyspělého, snadno přehlasováno a přejal se osvědčený a formálně dokonalý systém z Německa.

 

Poslechněte si ukázky z nového alba Vladimíra Merty Ponorná řeka:

Vladimír Merta: Černá známka

Autor: Vladimír MertaVladimír Merta: Černá známka

Vladimír Merta: Ponorná řeka

Autor: Vladimír MertaVladimír Merta: Ponorná řeka

Vladimír Merta: Chelsea Hotel

Autor: Vladimír MertaVladimír Merta: Chelsea Hotel

 

Obsáhlý rozhovor s Vladimírem Mertou najdete v příštím čísle Reflexu.

reklama


Diskuse ke článku


 

Anketa

 
Sledujte Reflex.cz na Twitteru
 
 

Články a sekce označené symbolem zámek jsou součástí placené zóny. Pro přístup je nutná vaše registrace a platba dle zvolené varianty předplatného. Články a další prémiový obsah pak budete mít k dispozici po dobu odpovídající délce vámi zvoleného předplatného.

Zapomněl jsem heslo

Placená zóna

Placená zóna nabízí přístup k exkluzívnímu obsahu časopisu Reflex, zejména pak aktuální vydání Reflexu, které je na webu přístupné ihned v den vydání tištěného Reflexu.

Malá dívčí válka

Feminismus vítězně kráčí západním světem. S trochou nadsázky můžeme napsat, že příští válka bude válkou pohlaví. Samozřejmě zatím jen v politickém...

celý článek »

Aerolinky proti raketám

Zatímco politický spor týkající se okolností sestřelení boeingu vrcholí, objevují se úplně jiné, praktičtější otázky. Je možné bránit civilní...

celý článek »

Atentát na Hitlera

Jestliže před invazí Spojenců do Evropy mohli Němci snad ještě věřit na zázraky – byly zde přece slibované zázračné zbraně, zbraně odplaty –,...

celý článek »

Aktuální číslo