Leonie Swannová

Leonie Swannová Zdroj: archiv autorky

Ovce na stopě vlkodlakovi: Vychází zvířecí detektivka Leonie Swannové

Zvíře v hlavní roli románového světa značí buď humor, nebo alegorii (tu s bravurou zastupuje např. komiks Arta Spiegelmana Maus nebo Farma zvířat George Orwella). Šestatřicetiletá německá autorka Leonie Swannová ve svých originálních „ovčích“ románech využívá zvířecí perspektivy k humorným scénkám. Po pěti letech od vydání její detektivky Glenkill – ovce vyšetřují, kterou mají čtenáři k dispozici v 32 jazycích, navázalo letos nakladatelství Argo vydáním ještě horkého ovčího thrilleru Garou – ovce znovu vyšetřují (v originále vyšel v roce 2010).

 

Ve světě komiksu není zvířecí detektiv žádnou novinkou – známe přece černého pantera Blacksada autorů Juana Díaze Canalese a Juana Guarnida nebo jezevčího inspektora LeBrocka Bryana Talbota. Ale ovce? A v klasickém románu?

 

 

Jako typická stádní zvířata ovce vyšetřují skupinově. Každá má svou přednost a od ní odvozenou funkci ve stádu – od nejrychlejší ovce Lane přes Moby Dicka, který si všechno pamatuje, až po nejchytřejší ovci Slečnu Maplovou. Zřejmé jsou aluze na předchozí nositele literárních jmen, které ale nejsou příliš využity. Zůstávají pohozeny na povrchu, viditelné tak, aby byly pro všechny lehce čitelné.

 

Garou – ovce znovu vyšetřují si lze vychutnat bez znalosti předchozího detektivního příběhu z irské pastviny, ve kterém ovce pátraly po tom, kdo jim zabil pastýře Glenna. Ovce v duchu jeho poslední vůle vyjedou do Evropy a zakotví v zasněžené Francii, na pastvině u zámečku, dříve sanatoria. V novém dobrodružství, ve kterém jde o život nejen jejich nové pastýřce Rebece, ale především jim, pátrají po odvěkém nepříteli ovcí, vlkovi v lidském rouše. O vlkodlakovi alias Garouovi se dozví od svých sousedek, zapáchajících šílených koz (protože všechny kozy jsou šílené). Kozí dialogy s ovcemi se nesou ve zdařile ztřeštěném duchu.

 

Swannová v románu opět vtipně využívá ovčí perspektivu. Čtenář slyší jen to, co ovce; je v zajetí chytlavé ovčí logiky, která je spouštěčem milého, nenáročného humoru. Ovce v kontextu svého světa interpretují lidské činnosti, zvyky a věci. Slova chápou v jejich doslovném významu. A tak políbení ruky pojímají jako kousnutí a o dalekohledu hovoří jako o přibližovacím přístroji, o kterém Rebeka tvrdí, „...že ptáky zvětšuje. Samozřejmě si to jenom namlouvala, ovce jasně viděly, že ptáci se nezvětšili ani trošičku, ale pastýřku to bavilo.“

 

Knize nechybí tajemství, akční prvky a zápletka. Kdo je Garou, není zas tak podstatné. Působivý je totiž zejména ovčí život, myšlení a obranné mechanismy – útěky přes kozí loučku a výlety do lesa a zámku s cílem najít auto a přemluvit ho (doslovně), ať ovce odveze pryč, nedůvěřivý strach ke skříni na pastvině poté, co si ovce vyslechly příběh Letopisy Narnie, nebo důmyslná pátrací metoda spočívající v pověšení alobalu-stříbra na větev stromu a později na beraní roh, doprovázené čekáním, kdo se ho zalekne.

 

 

Garou – ovce znovu vyšetřují je lehčí letní čtivo pro chvíle oddychu, což román rozhodně neřadí automaticky mezi špatné. Jen je třeba vědět, co od knihy zrovna v danou chvíli očekávám.


Leonie Swannová: Garou – ovce znovu vyšetřují. Přeložila Michaela Škultéty. Vydalo Argo. 2011, 329 s.