Nejdřív se skoro hodinu čekalo a pak se dlouho, dlouho, dlouho tleskalo. Ikona francouzského filmu Jean-Paul Belmondo (78) si přišel převzít čestnou Zlatou palmu za přispění světové kinematografii.
Ačkoli “přišel” není to správné slovo, dílem se přibelhal, dílem ho přinesli. Zleva ho podpírala francouzská - Francouzi ovšem říkají anglická – hůl, zprava vnadná italská přítelkyně Barbara Gandolfi. Ve chvíli, kdy se Belmondo belhal na podium, už byla na scéně vyrovnána více než dvacítka jeho kolegů, včetně Claudie Cardinale, Jeana Rocheforta nebo režiséra Clauda Lelouche.
Evidentně dojatý Belmondo velmi stručně poděkoval a pak furiantským gestem odhodil hůl, na nohách udržel, ale měl na mále. Frenetický potlesk nebral konce, Francouzi svou hvězdu opravdu milují. Ve chvíli, kdy uznali, že už to jejich Bébel na pódiu neustojí, propustili ho a on pak se všemi kolegy sledoval dokument, který vznikl jako pocta jeho hereckému umění a jeho originální osobnosti. Film Belmondo, itinéraire je nabitý informacemi, zajímavými výpověďmi Belmondových kolegů, skvěle vybranými a výborně sestříhanými záběry z filmů, ale i unikátními dobovými momentkami ze soukromí nebo záznamy divadleních představení.
Během projekce se mnohokrát spontánně tleskalo, zejména když přišel sestřih Belmondovým pověstných kaskadérských kousků, při jejichž realizaci mu šlo častokrát o život. Jenže on nedal jinak, než že si všechno bude točit sám. V souvislosti s jeho aktuální kondicí to bylo velmi dojemné a také smutné. Každopádně to byla fantastická pocta velké osobnosti, která má za sebou nesmírně plodný a energií nabitý život, který inspiroval několik generací. Kdo si tohle dnes může říci.
Dnes se bude na pláži pod otevřeným nebem promítat jedna z nejlepších komedií, které kdy vznikly, Muž z Acapulca. Belmodo v ní hraje autora brakových románů, který se převtěluje do své postavy, agenta Boba Saint-Claira. Nejen že tenhle film nestačil zestárnout, ale je stale aktuální, hlavně u nás, kteří se živíme psaním. Každý den mi ve chvíli, kdy usedám k počítači, zní v hlavě Belmondova věta: “Tak co tam dneska vrazím…” Dneska jsem tam vrazila Belmonda. Ráda a s chutí.
