Ani jeden z předpokladů producentů, distributora a některých filmových kritiků, se v případě filmu Odcházení, režijního debutu Václava Havla, nenaplnil. Po obrovském mediálním humbuku (ten ale vyvolala spíše osoba exprezidenta, než dílo samotné) odchází Odcházení potichu z českých kin.
Minulý týden vidělo Odcházení necelých 1500 diváků, zájem trvale klesá a celkově na Havla zatím zavítalo necelých 37 tisíc lidí. Je to mnohonásobně méně, než se očekávalo. Tržby ze vstupného se do poslední neděle dostaly jen ke čtyřem milionům korun, to není ani desetina nákladů.
Divácky a finančně tak bude tento film neúspěšný, přestože vůbec nepatří k propadákům českého filmu posledních let. Havlovo poselství je však pro většinu diváků zjevně málo pochopitelné a navíc „kouzlo“ bývalého prezidenta postupně vyprchává, i když má pořád, zejména mezi určitou vrstvou intelektuálů, dost příznivců. Pro mladé generace je ale Václav Havel už jen postavou z novodobé historie národa, nemají žádný emocionální důvod, jít na jeho film.
Pokud by chtěl Václav Havel ještě něčím překvapit, měl by napsat politické memoáry, ve kterých by zhodnotil zejména svoji kariéru od roku 1989. Například kniha Okamžiky rozhodnutí (vyšla už ji česky) od amerického exprezidenta George W. Bushe, je vynikající a velmi zajímavá. Jenže k takové otevřenosti, k jaké sáhl Bush, zřejmě žádný český politik nesáhne. Škoda, právě u Havla by to bylo něco, co by se krásně četlo.
