Zdeněk Šmíd

Zdeněk Šmíd Zdroj: archiv

Zemřel spisovatel Zdeněk Šmíd, autor knih Proč bychom se netopili a Cejch

Autor kultovní vodácké trilogie uvedené knihou Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii, románu z českého pohraničí Cejch a mnoha dalších knih jako Miss Porta, Jan, černý proutník, Trojí čas hor či Strašidla a krásné panny, zemřel v sobotu 9. dubna na Seychellech.

 

Zdeněk Šmíd se narodil 17. května 1937 ve Kdyni na Domažlicku. Proslul zejména jako autor vodácké trilogie Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii, Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách a Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou. Příběhy o Bongovi, Sumcovi, Křižákovi, Lucii, Lídě, Daně a dalších si mezi českými vodáky vybudovaly kultovní status a jejich autorovi se často stávalo, že se ho na autogramiádách lidé ptali: „Vy jste tam byl s námi? Protože přesně tohle se nám tehdá na vodě stalo...“

 

Ve volně navazujících příbězích vodácké party pokračoval Zdeněk Šmíd v cestopisech, v nichž jimi doplnil své vlastní zážitky z cest; jeho vodáci s ním tak putovali po Skandinávii (Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili a Dlouhé noci Vikingů aneb Vraťte nám rabiáty), navštívili s ním Afriku (Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili) a dvakrát také i Ameriku (Jak se mají Mayové aneb Proč bychom se neděsili a Starci na Aljašce aneb Proč bychom se nezmrazili).

 

 

Vzpurní háci, zrůdné šlajsny a ohně vodáckých nocí přitom zdaleka nebyly jeho jediným tématem. Coby vystudovaný historik (a svého času také pedagog) se Zdeněk Šmíd autorsky věnoval také české mytologii a historii, a to jak z pohledu muže, který rád uvádí věci na pravou míru (jeho pohled na české dějiny v knize Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění rozpálil mnohé národovce do běla), tak z pohledu autora, který z toho má ze všeho taky celkem srandu (jako třeba v knize Strašidla a krásné panny). Jeho zásadním dílem v této oblasti byl román Cejch, v němž se věnoval sudetoněmecké otázce na území Krušných hor. V knize zúročil svůj živelně poetický pohled na svět (který je jeho čtenářům znám už z existenciální balady Pověst o Hanesu Gruberovi), tak svou někdejší novinářskou praxi a také to, že coby karlovarák nepřestával být příběhem Sudet fascinován.

 

V posledních letech se věnoval zejména obsáhlým knihám o českých řekách – Lužnici, Otavě, Mži a Berounce. Nepřestával přitom plánovat další. Dívám se na poličku s jeho knihami – a je to skutečně aspoň ten metr knih. Je tady jeho prvotina Sbohem, Dicku!, kterou publikoval v roce 1977, je tady několik různých vydání Trojího času hor, jsou tu české i německé verze Cejchu, je tu Předposlední trubadůr (s obálkou od Káji Saudka), Jan, černý proutník (o nezdolném milovníkovi s kolomazí), je tady pocta městu, v němž strávil velkou část svého života (Mé staré dobré Vary aneb Váš žoviální průvodce pitím i žitím), Miss Porta, Babinec i Pohádky pro dobrodruhy...

 

 

Zdeněk Šmíd zemřel na infarkt na Seychellech, při šnorchlování v krásných vodách u ostrova Coco. Budu na něj vzpomínat jako na spisovatele, který za sebou nechal obrovské množství práce, inspirujícího muže, nadšeného cestovatele, bytostného optimistu – a hlavně jako na skvělého tátu.

 

Poslední rozloučení proběhne v pondělí 18. dubna 2011 ve 13:00 v kostele sv. Václava, U proseckého kostela 5/3, Praha 9 - Prosek.