Odešla Jane Russellová, zbyla po ní óda na ňadra

 

O slávu Jane Russellové se postaral výstřední milionář Howard Hughes, když si ji vybral do filmu Psanec. Věděl, že tohle děvče má své přednosti a nebojí se je použít. Přitom Russellová nebyla jen holka z plakátu, herectví studovala u slavného německého režiséra, který za války našel azyl v USA, Maxe Reinhardta. Ale i on byl jenom chlap. Průměrný western o Billy Kidovi se krátce objevil v kinech bezprostředně po dokončení v roce 1941, na naléhání spolků pro ochranu mravnosti byl ale stažen. Hughes film pojal jako „ódu na ňadra Jane Russellové“, s protesty počítal a využil je k náležité propagaci filmu i vycházející hvězdy. Jenže mravnost byla pohoršena více než se původně zdálo a film v roce 1943 opět putoval na několik let do trezoru. Hereččin výstřih se ocitl před soudem.

 

Máte špatnou práci? Nezoufejte, může to být ještě horší

Život a styl

 

Náměstek primátora Březina má velmi jemný zadeček

Komentáře

To už se ale plakát s nápisem „nejvíce vzrušující filmová hvězda“ s Jane Russellovou smyslně vyvalenou na stohu slámy stal nejžádanějším artiklem mezi americkými vojáky. Russellová v té době vytvořila spolu s Lanou Turnerovou a Ritou Haywortovou trojici, jež měla „posílit sebevědomí“ členů americké armády podle vzorce bruneta, blondýna, zrzka. Tedy pro každého něco.

 

Dobové fotografie vojenských formací

Zprávy

Před kameru se vrátila až v roce 1946. V roce 1953 si zahrála spolu s Marylin Monroe v romantickém muzikálu Howarda Hawkse Páni mají raději blondýnky, což byl její největší výkon, který dodnes nevyhasl. Od konce padesátých let se ve filmech objevovala jen sporadicky a v roce 1970 se s kinematografií rozloučila docela. Nějaký čas se ještě věnovala muzikálům na divadle, pak se ale vrátila ke svým křesťanským kořenům, oprášila Bibli, začala kolem sebe sdružovat věřící z řad filmařů a společně si předčítali, zpívala v kostelním sboru a pořádala charitativní akce. Až do svých takřka devadesáti let se těšila dobrému zdraví.