Colin Firth brzy s největší pravděpodobností dostane Oscara, teď přijel do Berlína, aby tu na festivalu uvedl evropskou premiéru snímku Králova řeč, a narvaný Fridrichstadtpalast se málem zbořil.
Je to trochu zvláštní pocit, není to tak dávno, co na rozlehlé scéně berlínského „paláce kultury“ stepovala Helena Vondráčková s Jiřím Kornem a do českých domácností odsud televizním přenosem prýštil vrchol normalizačního zábavního luxusu. Člověk si na to musí chtě nechtě vzpomenout, když sedí vmáčknutý do těsné sedačky v gigantickém sále Fridrichstadtpalastu, jehož stěny jsou tak hluboce prosáklé nostalgií. Jen tu teď na pódiu stojí Colin Firth a s ním Helena Bonham Carterová a režisér Tom Hooper a uvádějí jeden z nejlepších filmů roku. A možná ten vůbec nejlepší, Králova řeč má dvanáct oscarových nominací a je takřka jisté, že některé z nich promění.
Filmový příběh koktavého krále Jiřího má stejnou krevní skupinu jako film Královna: je plný britské distingovanosti pramenící z podstaty tématu, dokáže se na něj ovšem dívat s nadhledem, inteligentním humorem a značnou empatií. A hlavně přivání na plátno hrdiny, s nimiž je radost jít příběhem, jsou lidští, chybující, o něco usilují. Teď není řeč jen o králi Jiřím v brilantní interpretaci Colina Firthe, ale i o jeho „logopedovi“ Lionelu Loguovi, který na královské koktání aplikoval skutečně nekonvenční metody. Jeho skvělý herecký představitel Geoffrey Rush je skutečným „králem“ filmu.
Historie Královy řeči je poměrně dlouhá: pro scenáristu Davida Seidlera byla jedním z největších životních zážitků právě řeč, již král Jiří pronesl poté, co Británie vstoupila do války s Německem. Byl to zásadní okamžik pro všechny Brity (koneckonců i pro celý svět) a i díky královu projevu věřili, že to zvládnou. Později se Seidler rozhodl napsat scénář o náročné cestě koktavého, nesebevědomého krále ke strhujícímu slovnímu projevu, jež pohnul celým národem. Požádal tedy o svolení vdovu po Jiřím, královnu matku, ta mu ale odpověděla, ať si píše, co chce, ale ne dokud bude ona naživu. Měla tuhý kořínek, a tak jsme se Královy řeči dočkali až teď. Není čeho litovat, v tomhle obsazení a s režijním vedením Toma Hoopera je film prakticky bezchybný.
Když se podíváme na seznam oscarvých kandidátů, najdeme tam hned několik filmů – 127 hodin, The Social Network, Fighter a Králova řeč, které jsou sice absolutně rozdílné, ale spojuje je ústřední téma: jde o skutečné příběhy lidí, kteří vybojovali svou osobní bitvu, zápasili sami se sebou a zvítězili. Kvůli těmhle filmům má pořád smysl chodit do kina. Na Královu řeč se můžete vypravit už za měsíc.
