Ze tří důvodů nezapomenu na premiéru filmu Nevinnost v kině Lucerna. Jednak díky Nevinnosti samotné, která se mi líbila, protože v sobě Hřebejk s Jarchovským našli odvahu vyprávět „chabrolovský“ příběh s tajemstvím a neprozradili — jak lze často vidět — pointu během prvních deseti minut.
A za třetí pořád myslím na starší zmatenou šatnářku, jíž někam zapadly šatenky, a když jsme odcházeli, vnucovala režisérovi komedií kabát filmového kritika, dokumentaristovi šálu excentrického kostyméra, Jitce Asterové nabízela šálu kulicha Ani Geislerové a tak dále a hrozila katastrofa, že český filmový svět ztratí svou tvář. Ještěže se všechno včas vysvětlilo, umělci si věci povyměňovali a z kina už zase vyšli sví, osobití, nezaměnitelní …