Bílá velryba

Bílá velryba Zdroj: Marek Douša

Zúčastněte se ankety o nejlepší první větě románu!

„Román začínající špatnou větou je většinou celý špatný. Chybí mu ´energie´“, říká český prozaik Antonín Bajaja. Pokud vás naopak první věta románu chytne a nepustí, máte možnost, že otevíráte knihu, na  kterou nezapomenete. Vybíráme několik z oblíbených prvních vět čtenářů Reflexu. Nechybí mezi nimi ta vaše?

 

 

Jsem teď mrtvola, tělo na dně studny. (Orhan Pamuk: Jmenuji se Červená)

Libor Tomášek

 

„GDOTOTUTAXMRDÍ,“ hádal pohoršený Gabriel. (Raymonda Queneaua: Zazi v metru)

Milan Tahotný

 

Bratr se zeptal svého vraha, jak hodlá vraždu provést. (Mario Simmel: Všichni lidé bratry jsou)

Kveta Kösslová

 

 

Nebe nad přístavem bylo šedé jako mrtvý kanál televize. (William Gibson: Neuromancer)

Pavel Jarosch

 

„Tak, a prázdniny jsou v prdeli,“ řekla malá Martina ten den odpoledne… (Dušan Hamšík: Havárie na sklonku dne)

Hana Ettlová

 

Masitý balón hlavy obepínala zelená lovecká čepice. (John Kennedy Toole: Spolčení hlupců)

Vašek Spáčil

 


Já, Sinuhet, syn Senmuta a jeho ženy Kipy, píši tyto knihy. Nikoli proto, abych chválil bohy země Kemet, neboť jsem jimi znechucen. (Mika Waltari: Egypťan Sinuhet)

Tereza Zíslerová

 

Podle své matky byl Jack Burns herec, dřív než se hercem stal, ovšem Jack si z dětství nejvíc pamatuje okamžiky, kdy cítil, že se musí chytit matky za ruku - tehdy nic nehrál. (John Irving: Dokud tě nenajdu)

Martina Hlavová

 

Chybí v tomto výčtu vaše nejoblíbenější věta? Pošlete nám ji na adresu rxonline@reflex.cz, nebo se o ni podělte v diskuzi pod článkem.