V Reflexu číslo 44 najdete rozhovor s režisérem, scenáristou, hercem a jazzmanem amatérem Woody Allenem. Přestože měl mistr rýmu jako trám, bylo to úžasné setkání. (Pro mne určitě.) Věděla jsem, že nebude sršet vtipem a dvojsmyslnými narážkami jako ve svých filmech, ale že bude věcný, soustředěný, maximálně skeptický, ale nebude chodit kolem horké kaše. Jeho otevřenost předčila moje očekávání.
Seber prachy a zmiz (1969)
Se svým režijním debutem si Allen hlavu moc nelámal: „Ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych si neuměl poradit. Prostě jsem věděl, co chci na plátně vidět. Způsob, jak se k tomu dopracovat mi připadal elementární. Nebyl v tom žádný fígl. Věděl jsem, že do místnosti má vstoupit člověk, vytáhne revolver atd. Natočit tohle, k tomu nepotřebujete být bůhvíjak geniální.“
Zbytečná skromnost. Takhle Allen natočil přepadení banky. Geniálně.
Všechno, co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat (1972)
Takhle Woody Allen odpověděl na otázku, co chtěl vědět o sexu, když dospíval: „Vlastně jen – kde je k mání? A jak rychle? U sexu mi záleželo pouze na tomhle. Na množství a dostupnosti.“
A tady je slavná scéna, v níž si Allen zahrál spermii připravující se na akci.
Annie Hall (1977)
Za tenhle film dostal Allen dva Oscary. Sice si pro ně nešel, ale že je to důkaz jasného úspěchu, pochopil. Ačkoli pro něj je důležitější jeho vlastní pocit z práce: „Tenhle film byl pro mne rozhodující obrat. Měl jsem odvahu opustit to pouhé šaškování a jistotu zcela srozumitelné divácké komedie. Řek jsem si: Teď se pokusím natočit hlubší film a nebýt komický jako před tím. Možná z toho vzejdou jiné hodnoty, které budou pro diváky zajímavé. Dopadlo to velmi dobře.“
Je to hluboký film. Ale navzdory předsevzetí i vtipný. Tady jsou dva důkazy: vražda pavouka v koupelně a souboj s humry v kuchyni.
Manhattan (1979)
Černobílý širokoúhlý film je Alenovou poctou milovanému New Yorku. Pro Alena to bylo dost osobní a po dokončení filmu nebyl s výsledkem spokojený: „Nikdy nejsem šťastný ze žádného filmu, když ho dokončím. Téměř nikdy. A Manhattanem jsem byl tak zklamaný, že jsem ho ani nechtěl pustit do kin.“
To by byla velká škoda. Tady je úvodní scéna filmu, není nádherná?
Hana a její sestry (1986)
Tenhle film má spousta lidí od Allena vůbec nejradši. Možná je to proto, jaký zvolil Allen způsob vyprávění: „Mám rád romány jako je Anna Karenina, kde začne něčí příběh, následuje kousek osudu někoho jiného, potom ještě někoho, a posléze se vrátíte k té první postavě, ke druhé postavě... Tahle forma zahrnující skupinku lidí se mi líbí. Chtěl jsem s ní experimentovat. Od té doby jsem to zkusil už několikrát.“
V tomhle filmu si Allen přidělil krásnou roli úzkostného hypochondra, tady je scéna, v níž páchá sebevraždu.
Zločiny a poklesky (1989)
„Jedním z klíčových témat je pro mě smrt. Smrt, naše místo ve světě a také otázka morálky. O tom jsem chtěl natočit Zločiny a poklesky.“
Ano, život je krutý. Jeho nespravedlnosti na nás číhají na každém kroku. Důkazem může být tenhle dialog Woodyho Allena s Alanem Aldou.
Manželé a manželky (1992)
„Vždycky jsem si všímal, kolik pozornosti se věnuje tomu, aby film vypadal hezky, delikátně a precizně. A řekl jsem si: Proč nedělat snímky, kde bude důležitý pouze obsah?“
Možná to není ten nejpohlednější film, ale o spletitosti vztahů mezi ženami a muži se tu dozvíme prakticky všechno, koukat na něj je slast, ačkoli místy dost hořká, svědčí o tom i úvodní scéna.
Hollywood v koncích (2002)
V příběhu režiséra, který oslepne, a přesto se rozhodne natočit film, se Allen vysmál celé filmové branži – hlavně Hollywoodu - a taky sám sobě. Nejlepší je, podívat se na vlastní oči.
Match Point – Hra osudu (2005)
„Každé město má jinou atmosféru a hodí se pro jiný příběh, Paříž je romantická, do Londýna se hodí dramatické příběhy.“
Match Point se odehrává v Londýně a jeho okolí, je velmi dramatický, ačkoli tahle scéna je romantická víc než dost.
Vicky Cristina Barcelona (2008)
Barcelona je Romantická minimálně tak jako Paříž. Allen jí byl okouzlený jako turista a bez uzardění to prodal ve filmu. V Allenových filmech vždycky hrály pěkné herečky, v tomhle hned tři: Scarlett Johanssonová, Rebecca Hallová a Penélope Cruzová. Ta za roli žárlivé umělkyně dostala Oscara. Tady ji máte.
Potkáš muže svých snů (2010)
Tenhle film je z Londýna, je tedy dramatický. Je v něm ale i trocha romantiky a dost humoru, skvělí herci a lecjaká pravda o životě. Je to zkrátka Allen tak, jak ho máme rádi. Jedna z mála jistot tohoto světa.
Tady je ochutnávka.
