Prohlédněte si legendární fotografie Oldřicha Škáchy | Reflex.cz
reklama
nahoru

Prohlédněte si legendární fotografie Oldřicha Škáchy

Kateřina Kadlecová16. září 2010 • 11:40
Prohlédněte si legendární fotografie Oldřicha Škáchy
foto: Oldřich Škácha

Oldřich Škácha (68) znal a fotil každého, kdo se pohyboval v disentu. Je už dlouhou dobu dvorním fotografem Václava Havla, kterého poznal v roce 1968 a po revoluci s ním zcestoval svět. Pavel Kohout Škáchu před víc než čtyřiceti lety varoval: „Buď si foť svý srandičky, nebo foť nás – ale budeš mít průsery.“ A měl je!

reklama

 

Původní rozhovor s Oldřichem Škáchou najdete v Reflexu č. 37. Zde vám nabízíme několik jeho „historek z fotografování“ a galerii fotografií.

 

Fotografie Oldřicha Škáchy

 

Fotoreportér Světa sovětů Oldřich Škácha o stavu části SSSR v roce 1965:

S jednou redaktorkou jsme z Ukrajiny, obilnice Evropy, odkud Němci v té době vozili i ornici, dostali za úkol pořídit reportáž o tom, jak je to tam úžasné. Přijeli jsme do Kolchozu československo-sovětského přátelství a oni, že mají obrovské výnosy. Vidíme jeden klas, po půl metru další… Novinářka byla oddaná žena, která věřila, že Sovětský svaz je náš vzor, takže se snažila vidět to jejich očima: „Cože, vy máte výnos dvacet metráků z hektaru? Snad dvě stě, ne?“ A soudruh předseda na to: „Ne, všichni lidi jsou na celinách, takže to není nic moc. Ale naše slepice mají velké snůšky – třicet vajec týdně!“ Novinářka zděšeně: „Snad tři sta?!“ A předseda: „Ne, oni nám to rozkrádají.“ Ženská sklopila oči, ale do reportáže pak napsala ty o řád vyšší údaje.

 

O kratičké emigraci do Francie po Pražském jaru – s přítelkyní Štěpánkou Řehákovou chvilku studovali v Paříži…

Štěpánka byla zrovna s matkou někde ve Švýcarsku, když sem vlítli Rusové. Asi třetí den okupace se pak objevil Štěpánčin současný manžel Karel Dirka: „Ty máš, Oldo, známé na rakouském vyslanectví, pojďme tam pro víza.“ Předběhl jsem drze tu frontu lidí, dostal štempl a hned druhý den jsme sedli do fiátka a jeli jsme. Přes Vídeň a Salcburk přijeli do Saarbrückenu, kde na nás čekal Horst Fetter a nabídl mi práci v místní televizi. Jenže Štěpánčin strýc byl profesorem na Sorbonně a ona si tam chtěla udělat doktorát z arabistiky. Odjeli jsme tedy do Paříže. Chvilku jsem bydlel v Boloňském lesíku ve vile u Miloše Formana, byla tam už jen Věra Křesadlová s malými Máťou a Péťou. Tehdy v Paříži žili Pavel Juráček, Prokop Voskovec i Petr Král, přesto jsem myslel jen na návrat. Když jednou jelo auto z produkce nějaké francouzské filmové hvězdy do Prahy, sedli jsme do něj se Štěpánkou, která mě za to proklínala, a vrátili se. Měl jsem doma přátele, rodiče, jazyk jsem neuměl... A po příjezdu mi sebrali pas a bylo po ptákách. Najednou moje fotky nikdo netiskl.

 

O tom, jak se Václav Havel po nástupu na post prezidenta svým někdejším přátelům vzdálil:

Třeba s Kohoutem si byli prakticky nejblíž, ale po revoluci se kamarádství přetrhlo. Václav Pavlovi nabídl ministerstvo kultury, ale ten mu na to řekl: „To chceš od začátku dosadit do vlády bývalého komunistu? Chceš mít před Hradem davy demonstrantů?“ Tak z toho sešlo a byla to škoda.

 

O chaosu na Hradě počátkem devadesátých let:

Organizačně schopný byl třeba bývalý komunista Marián Čalfa, který byl předtím ve vládě. Kancléřem byl Josef Lžičař, další velmi sporná figura. Mimochodem, v protokolu pod Aloisem Drhlíkem, prvním profíkem, který tam přišel, tehdy dělala i moje dlouholetá přítelkyně Marjánka Fantyšová, bývalá letuška, která uměla anglicky a německy a která mi dodnes archivuje fotky. Na Hradě byl v úplných začátcích totální chaos – vždyť my netrefili z místnosti do místnosti, hledali jsme, kde který sál vlastně je. I Margaret Thatcherovou nechali ve zmatku čekat v Matyášově bráně a Havel ji přivítal se zpožděním…

 

O potenciálním úspěchu Havlova filmu Odcházení:

Odcházení není hra tak zaumná jako Vernisáž nebo Audience, které znám ještě z Hrádečku z provedení Andreje Kroba. Je to hra velmi jasná, prostě Havlova prožitá zkušenost – bezcharakterní kariéristi, co vám lezli do zadku, vás jako první zavrhnou, když ztratíte své postavení… Není to jen příběh o prezidentování a kancléřství, má obecnou platnost. Film bude dobrý už jen proto, že má skvělé herecké obsazení, výjimečného kameramana Jana Malíře, skvělého střihače Jirku Brožka, produkčního Jardu Boučka a obětavého asistenta režie Jirku Kačírka. Věřím, že venku, na Západě, bude mít úspěch. Ale tady? Lidi tu dneska strašně rychle zapomínají historii a pro všechny nabídky slev někde v Kauflandu vůbec nestíhají přemýšlet. Což by mohlo při sledování Odcházení dost překážet.

 

O nejnovější výstavě Škáchových fotek s názvem Česká bohéma – od počátku září v pražské kavárně Krásný ztráty:

Bude to dvacet dvojportrétů – spisovatelé, filmaři, politici, duchovní… Bok po boku si budou stát Ota Šik a ministr zahraničí Hájek, Kriegel a Pecka, Jan Kačer s Pavlem Landovským, Špidlík s Opaskem, Heyrovský s Karfíkem, Gruša s Arthurem Millerem, Adriena Šimotová, Lenka Reinerová… A velký, třímetrový podepsaný portrét Václava Havla se bude 29. září dražit pro Nadaci Vize 97. Licitátorem by měl být Ladislav Špaček, takže snad vydražíme ještě pár dalších.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama