Český básník Vít Kremlička se pro Reflex.cz zamýšlí nad dvojicí dobrých knih vhodných pro sílící podzim. „Báječné Sibyly“ Lidia Amejko (1955) z Polska a Vesna Tvrtković (1982) z Bosny „suverénně nahlížejí přítomnost mizejícími příběhy“.
Ty dvě se hledaly tak dlouho, až se našly. Kdo? Překladatelka a spisovatelka Bára Gregorová s polskou autorkou Lidií Amejko (na fotografii), jejíž divadelní hry byly uvedeny v Polsku i v zahraničí a povídky přeloženy do několika jazyků. Její Známé příběhy, nedávno česky vydaný soubor šestnácti povídek, ve svébytných parafrázích obsahují známá i méně známá témata z klasické literatury. Napoprvé se mi v povídkách Lidie Amejko podařilo rozluštit Kreutzerovu sonátu od L. N. Tolstého, parafráze J. L. Borgese a echo rodinných povídek Isaaka Babela. Můj libočichavý nos mi dává najevo, že máme co do činění s literátkou těžce nadprůměrnou, se kterou literatura pílí do „zlatého věku“.
Povídky jsou svižné, čtivé, nespornou kvalitu jim nelze upřít; pokud ale máte přehled v literatuře odplynulé epochy, uhádnete jejich vzory. Amejko svůj tvůrčí záměr neskrývá, titulem Známé příběhy vybízí k hledání jejich původců, ale tím se trochu ztrácí nádherné dobrodružství setkávání se s novým a neznámým literárním kontinentem. Tak trochu se jedná o výtečné čtení ke kafi po obídku, když slehlo, venku zní kuropění, duch se toulá, kudy chce, a teď jde o to, nic neprošvihnout. Snad by autorce slušelo odstoupit od mnohosti témat a vyjádřit podstatné živoucí v mnohohlasém chóru románové básně! Jinak ovšem skvělé čtení do vlaku i do literárního semináře jako Í–Á – kvalita; navíc v převodu Báry Gregorové těká život i pochopení mistrovského kousku.
To Vesna Tvrtković chce už konečně žít obyčejný život jako všichni. V roce 1993 odešla před válkou ze Sarajeva do Prahy, kde vystudovala tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Píše jak povídky, tak divadelní a televizní scénáře, překládá z češtiny do bosenštiny. Sbírka povídek Ani ve snu je její knižní prvotina. Spousty postav a figurek (ale možná se to chce!), přehršle odkazů a znovu navázaných rozhovorů (to už lze pochopit!); mnoho povrchnosti, málo podstatného. Z jistých důvodů ovšem: autorka utekla před válečným běsněním na Balkáně a její povídky jsou nacházením a narovnáváním životního stavu.
Pokud vás lidský úděl bere za srdce, její povídky si přečtěte; seznáte tak i bosenský vstup do hájemství duše. Vesna Tvrtković vnímá literární skutečnost prostřednictvím tělesnosti – někdy až přes mez vkusu, vy v posteli nepřekonatelní, které odfoukne již jitřní vánek! Sexualita v jejích povídkách – až dusno z povrchnosti: hrdinové jsou výhradně ve virilním období, dědové už jenom spí a babičky se počurávají, děti jsou úplně mimo dění – prostě taková umělecká stafáž. Ale to přeci není pravda! Život se děje v kontinuitě. Když prarodiče začnou vyprávět a děti řádit, i Fáma krovky sklopí, usedne a naslouchá a zírá vyjevena. Bosno, tebe lépe neprobouzet – kéž vypravují ti, jimž byl odnímán hlas!
Lidia Amejko: Známé příběhy. Přeložila Bára Gregorová. Vydalo nakladatelství Agite/Fra, 2010, 128 str.
Vesna Tvrtković: Ani ve snu. Vydalo nakladatelství Kniha Zlín v edici Neewit, 2010, 148 str.
