MidiLidi jsem neznal, film Protektor, pro nějž dělali hudbu, jsem neviděl a rozhovor s Petrem Markem pro Reflex, který jsem editoval, mi přišel jako z říše pohádek pro dospělé. Nesmírně imaginativní introvert mi tam říkal, že jediný strop, který má, je strop hanby.
MidiLidi – Existence
Respektoval jsem ovšem, když mě expert na mladou hudbu Matěj nabádal, že tam prostě musíme mít něco pro mladé, že už je sleduje dlouho a jsou výborní. Když jsem si poslechl hudbu z Protektora, jež kreativně opakuje jednu frázi z Gershwinovy skladby, napadlo mě, že jazzband bude mít konečně co hrát.
Jejich set je výborný, přesně zapadl mezi „starosvětské“ sousední bloky Čechomoru a Tonyi Graves, navíc jsme během jediné písně stihli promítnout přes pět set obálek našeho časopisu. (Má tu někdo Guinnessovu knihu rekordů?)
Když Petr Marek odcházel z pódia, zapletl si nohy do myši, a kdybychom ho s mou ženou nechytili, byl by jeho laptop s veškerou jeho invencí navždy ztracen. Jsme rádi, že jsme se zasloužili o českou kulturu.
DVD s Koncertem pro Zeleného Raoula najdete již ve čtvrtečním Reflexu!
Příště: Tonya Graves - Čekej Tiše
