„Ten film je dobrý, dobře natočený. Se skutečností ale nemá nic společného. Je to představa filmařů o tom, jak to asi bylo. Vyrovnávají se v něm s otázkou Kajínkovy viny nebo neviny, což my jsme si nemohli jako novináři nikdy dovolit,“ říká Josef Klíma o premiéře filmu Kajínek.
Měla jsem za to, že si myslíš, že je v případě těch dvou vražd nevinný.
Ne. My oba – já i Janek Kroupa — si jen myslíme, že to proběhlo jinak. Že se to má vyšetřit a znovu otevřít. A co se mě týče, spíš si myslím, že je nevinný. A „spíš“ je tady důležité slovo.
Co říkáš skutečnosti, že policie po letech minulý týden případ znovu otevřela?
Byla tu už asi třikrát snaha otevřít to. Šlo to k plzeňskému soudu a ten vždycky rozhodl, že ty argumenty obhajoby nestačí, že to není dost k obnovení procesu. Kromě Vojtěcha Pokoše změnili všichni svědci výpověď. A on to možná udělal jen proto, že se třeba bojí obvinění z křivé výpovědi. A problém je, že soud těm svědkům, kteří změnili výpovědi, nevěří, protože to jsou kriminálníci. Ale proč jim tedy věřil poprvé, když vypovídali proti Kajínkovi?
Kolik lidí podezřelých v tom případě zůstalo u policie?
Ani jeden. Jeden pracoval roky pro bezpečnostní agenturu, další je na útěku, pravomocně odsouzen na sedm let za podvody, a jeden odešel bez výsluhy hned po těch vraždách. A Ladislav Kadeřábek, jenž kdysi v roce 1993 bránil zásahu proti vyděračům, a tudíž umožnil jejich zabití, ten je v důchodu.
Jsi s někým z nich ve styku?
Ne. Jen vím, že nikdo z nich nezměnil svůj názor.
Novopečený ministr vnitra Radek John je teď považován za toho, kdo rozhýbal stojaté vody v případě Kajínek. Zdá se mi to svým způsobem nespravedlivé, ty a Janek Kroupa jste to odpracovali.
Radek – osvoboditel národního hrdiny? Lidé by měli odlišit, že když se hovoří o tom, že Radek John se případu dlouhodobě věnoval, tak se mu věnoval jako náš šéf a moderátor pořadu Na vlastní oči. Tam jsme s Kroupou natočili o Kajínkovi postupně dvacet reportáží. A na tu takzvanou poslední stopu jsem Radka Johna upozornil já, když nastupoval do funkce ministra. Řekl jsem mu, že tam už od března leží trestní oznámení, jež prošetřuje inspekce ministra, a jestli by na to mohl dohlédnout. Takhle to je.
Dvacet reportáží, deset let práce, kniha, teď jste poradci filmu. Bereš osud Kajínka osobně?
Beru to jako největší kauzu, kterou jsem za svou kariéru novináře dělal. To novinář zažije jednou za život. Je v ní všechno — doživotní vězeň, namočení policisté … Každý novinář touží něco takového odhalit. Deset let na tom pracuješ a vyplouvají nové a nové okolnosti. Rád bych to dotáhl do konce. Co se týče „kajínkologie“, jsme my dva s Kroupou nejlepší, víme o něm nejvíc ze všech.
Film, titulní strany, přišla další vlna zájmu o Kajínka. Dokonce bleskový výzkum, z něhož vyplývá, že víc než polovina české populace si myslí, že Jiří Kajínek sedí za něco, co neudělal. Co tomu říkáš?
Nepřekvapuje mě to. Kajínek táhl od první chvíle, kdy jsme o něm natočili reportáž. Sledovali jsme se znepokojením, jak se z kriminálníka stává národní hrdina. Snažili jsme se to zlomit tím, že jsme vysílali celý jeden díl o tom, jak se učil krást a koho vykradl. Tenhle proces „celebrizace“ Kajínka už ale nešel zastavit.
