Na Loveparade jsem se vypravil letos poprvé, nic netuše o tom, že to bude naposled. Zvolil jsem dopravu speciálně vypraveným autobusem, který nás v pohodě přivezl z Prahy až na místo určení.
Bylo krátce po poledni. S výbornou náladou jsme prošli vyzdobenou ulicí a přidali se k postupně houstnoucímu průvodu lidí směřujících k hlavnímu vchodu. Z oken domů na nás koukali zvědaví domorodci, z jiných vyhrával naplno puštěný house.
Po dalších několika stech metrech se naše skupina přiblížila k tunelu, za kterým jsme již čekali prostranství s kamióny. Vešli jsme dovnitř a povyk lidí zesílil díky silné ozvěně. Rozhlížel jsem se okolo sebe a uviděl rozjíveného mladíka, jak zapaluje světlici a hází ji před sebe, naštěstí do volného prostoru. Během několika sekund k němu přiběhla dvojice policistů a odváděla ho tunelem směrem k východu. Lekl jsem se, že by podobný čin mohl při větší hustotě lidí vyvolat pěknou paniku. Světlice dohořela a my vyšli z tunelu.
Překvapilo mě, jak je areál malý. Po okrajích toalety a stánky s občerstvením, povrch země pokrýval štěrk a kameny. Kamióny stály seřazené podle čísel, přehlídka mohla vypuknout. Areálem začala znít hymna a lidé začali ještě více pískat a křičet. Nikdo uvnitř v tu chvíli nevěděl o tom, že se tunel stane v příštích pár hodinách smrtící pastí.
Více se dočtete ve čtvrtečním Reflexu.
