I letošní festival proběhl v atmosféře filmu a lázeňství. Pokud se však na Vary podíváme jinak, zachytíme signály z oblasti naivity, nepochopení, nevzdělání a snad i korupce.
Karlovy Vary jsou svým způsobem ruským městem. To by možná nevadilo, kdyby Rusové neměli přes své nastrčené kolaborující úředníky prsty v celé řadě jevů, které Varům ne vždy slouží a sluší. Je jasné, že město potřebuje hosty, a ti ruští jsou vlastně skromní, protože netuší, jak město vypadalo posledních několik staletí. Nevědí o tom, co přinášelo, komu sloužilo, že bylo až do konce první světové války opravdovým evropským lázeňským a kulturním centrem první třídy. Jak si oddychl takový Baden-Baden, když u nás zvítězili komunisté, kteří s inteligencí sobě vlastní počali onen mýtus cílevědomě bořit … Jacípak světoví hudebníci, filosofové, spisovatelé, politici, obchodníci, investoři, playboyové, krásné šlechtičny? Co s tím? Přišla dělnická třída, jež s městem opravdu zamávala.
Pak proběhly možné i nemožné změny a ze všech institucí, které město pomáhají vytvářet, vydržel vlastně jen Mezinárodní filmový festival, a to jen díky osobnímu nasazení pár jednotlivců. Dnešní „Moskevské Vary“, jak jsem je nazval v jednom z článků zde uveřejněných zhruba před rokem, dělají řadu rozhodnutí tak, že je můžeme jen podezírat buď z neuvěřitelné sabotáže, či naopak ještě neuvěřitelnější nevzdělanosti a tuposti. To, že Vary zrušily noční život, je asi každému jedno, přestože lázeňské město první kategorie by mělo i v noci nabízet hostům něco jiného než jednou za rok umolousaný rumový stan s hlasitou hudbou. Vzpomínáte ještě na revue Kakadu v dodnes chátrajícím a zničeném Národním domě? To, že Vary, kde i za nejhorších let třetí říše hrávala tři tělesa (činohra, opera a balet), dnes nemají vlastní divadelní soubor, je pro takhle důležité a velké město ostudou.
To, že Vary neustále bojují o svůj lázeňský orchestr, jenž se periodicky zmítá v existenčních nejistotách, to je další průšvih. Ano, řada hotelů, ubytovacích vil a penziónů září krásou. Ale že tato komerční sídla obklopují dysfunkční budovu pošty a spořitelny v centru lázeňské části, která je vybydlována již pěkně dlouhou dobu, to, že exkluzívní železobetonové Císařské lázně, dostavěné roku 1895 slavnými, jinak divadelními architekty z Vídně Fellnerem a Helmerem, chátrají před našima očima, to, že nefungují některé důležité lanovky a výtahy, to, jak je koncipována doprava … to je příklad, jenž v roce 2010 bije do očí.
Ano, město postavilo za neuvěřitelné prostředky na západním předměstí dnes již vlastně nepotřebnou víceúčelovou halu … Další signály však bijí do očí zcela nově. Na panoramatu vnitřní části města se od roku 1912 vyjímá grandiózní, z litého betonu (jako první ve střední Evropě) postavené sanatorium Imperiál. Kdyby bankéř Alfred Schwalb, a hlavně pařížský architekt a projektant Ernst Hebrard, který mimo jiné projektoval císařskou koloniální Hanoj a řeckou Soluň, viděl, že místní úřad dovolil na pohledové hraně onoho památného návrší Na Čihadle (kde sto let dominoval Imperiál) postavit skupinu nadměrně dimenzovaných průměrných obytných budov, jež navždy porušily ono velebné panoráma, tak by patrně přistoupili k činům. Kdyby slavní zahradní architekti viděli, jak se na extrémně elegantní, lehce podlouhlou budovu parkhotelu Richmond přistavěla další dvě patra, která navždy porušila harmonii překrásného parku a hotelové budovy, činili by také své. Kdyby však viděli architekti Helmer a Fellner, kteří v roce 1886 otevřeli na Divadelním náměstí jednu z nejkrásnějších divadelních budov světa té doby, že po jejich boku vybudují čtvrtořadí architekti, jejichž jména nejsem schopen již podruhé do počítače vzteky vťukat, spatřiv ony paskvily na vlastní oči, stavby simulující to nejhorší, co se ve Varech v polovině devatenáctého století zrodilo, tak kdyby ony ikony tehdy moderní architektury doslova evropské (čtyřicet devět divadel v celé střední Evropě, zejména v Rakousku-Uhersku) měly reagovat, tak by se možná neubránily zločinu na životě.
Jak je možné, že od stavby Baťova obchodního domu v roce 1930 a dvou tří realizací na předměstích již neměly Vary sílu pozvat k dostavbě volných ploch ty nejlepší světové autory? Vždyť Vary byly v devatenáctém století nadprůměrně moderní, přitahovaly hosty nejen lázeňskými procedurami, ale také atmosférou tehdy nevídaně moderního města! Vědí pánové z Moskevských Var, co je to architektura? Byli někdy někde jinde než v Moskvě? A kdo je vlastně volí do jejich funkcí? Kdo jim dovoluje hanět perlu světového lázeňství právě takhle? Už jsem jednou napsal o tom, že bych svěřil správu Prahy orgánům Evropské unie. Moskevské Vary bych tam připojil hned.
