45. MFF Karlovy Vary IV

45. MFF Karlovy Vary IV Zdroj: Jan Šibík

S Karlovými Vary jsem skončila

Na filmový festival do Karlových Varů jezdím posledních šest let v očekávání zvýšené koncentrace skvělých filmů, pracovních úkolů a mimořádných událostí. Letošní ročník byl zvláštní. Hvězd a vysloveně báječných snímků, ale na druhou stranu i průšvihů a kritických situací bylo totiž pohříchu pomálu.

 

Jeden z mála vzruchů jsem zažila na tiskové konferenci Judea Lawa – čekaly se na ni fronty, jako by se ve vydýchané místnosti rozdávaly zadarmo karlovarské oplatky (k těm se ještě dostanu). Britský herec byl to poledne ještě poněkud rozevlátý z propařené noci (ano, Jiří Macháček ve Varech opět slavil narozeniny, tentokrát s Judem, a Aně Geislerové se opět jako zázrakem nic nestalo, když při odchodu z akce pozdě k ránu brodila řeku s lodičkami v rukou). Jude však hovořil k věci a odpovídal na dotazy tak srdečně (a dlouze), že všichni přítomní novináři v duchu psali ortely smrti jeho manažerce pro tisk. Ženská totiž nejenže dopředu limitovala tiskovku na pouhou půlhodinu, ale navíc zapověděla blonďatému idolovi (pravda, už se značnými kouty), aby dával rozhovory. Ano, je zřejmě pravda, že české filmové publicistky zajímá jeho sedmiletý přerušovaný vztah s překrásnou fanynkou FC Chelsea a taky herečkou Siennou Miller o něco víc než zážitky z natáčení Návratu do Cold Mountain nebo Sherlocka Holmese, ale zapovídat kvůli pár potenciálním kritickým bodům šmahem všechna interview? Neslýchané! A přitom by Jude tak rád mluvil… A možná i zpíval – tady ho máme v karlovarské festivalové vinárně Bokovka, an tančí po boku oslavence Macháčka a pěje Johnny B Goode, jako by měl Chuck Berry co nevidět vstát z mrtvých.

 

Hlavní soutěž nečekaně vyhrál španělský snímek Moskytiéra o rodině bohatých lidí s ustavičným pocitem viny. Festivalový katalog o snímku oceněném Křišťálovým glóbem říká i to, že „jeho scénář označila Geraldine Chaplinová za jeden ze tří nejlepších, jaké kdy četla“. Stojí za povšimnutí, že Charlieho dcera ve snímku ztvárnila němou roli… A když Festivalový deník v posledním čísle na str. 11 uveřejnil tabulku, v níž čtrnáct kritiků z různých zemí hodnotí dvanáct soutěžních snímků, skončila chudinka Moskytiéra čtvrtá od konce. Nejlépe v očích renomovaných filmových publicistů dopadly 3 sezóny v pekle, v závěsu za nimi pak Kuky se vrací (získal Zvláštní cenu poroty), chorvatsko-srbsko-slovinský komediální příběh Zůstane to mezi námi (režisér snímku Rajko Grlić si odvezl Cenu za režii a Cenu Europa Cinemas Label) a argentinsko-uruguaysko-španělské drama Bratr a sestra. Zajímá-li vás, jaké snímky z Varů půjdou časem do české distribuce, podívejte se sem.

 

A teď ještě k těm oplatkám. Už od svých sedmnácti let si v průběhu festivalu dávám přímo před hotelem Thermal chutnou, teplou, právě vyrobenou pravou karlovarskou kulatou vrstvenou oříškovou oplatku. Až letos jsem, já naivní blb, zjistila, že „tradiční lázeňský“ skvost z kolonády vyrábí Opavia, že je na obalu krabice napsáno „Mariánské lázně 1856“ a že se to všechno zřejmě peče bůhvíkde na Smíchově! Kam se podělo mé kritické myšlení, můj bystrý postřeh? S oplatkami jsem navždy skoncovala!

 

A s festivalem taky. Aspoň pro tento rok.