V sobotu večer rozhodla porota vedená německým režisérem Wernerem Herzogem o tom, kteří tvůrci si odvezou trofeje z 60. ročníku Berlinale.
Zlatý medvěd – nejlepší film
Režie: Semih Kaplanoglu
O tureckém snímku se mluvilo jako o možném kandidátovi na vítězství. Ne snad proto, že by byl tak úžasný, ale proto že příběh malého chlapce ze zastrčeného kouta světa více méně odpovídal tomu, co festivalové poroty obvykle oceňují: dojemná story, sociální téma, exotické záběry…
Velká cena poroty
Režie: Florin Serban
Rumunský příběh chlapce, který projde pasťákem a snaží se zařadit do života, představuje další oblíbený festivalový model: druhá šance, okraj společnosti, navíc rumunský kontext. Od té doby, co na festivalu v Cannes zabodoval film 4 měsíce, 3 týdny, 2 dny, jsou Rumuni v kurzu. Právem, natočili několik skutečně pozoruhodných filmů, v jejich světle je teď ovšem na rumunskou kinematografii nahlíženo tak nějak paušálně vlídně.
Stříbrný medvěd – Cena za režii
Tak tady evidentně účel světil prostředky. O kvality Romana Polanského se netřeba přít, jeho The Ghost Writer je ovšem – sice kvalitní – ale stále jen solidně řemeslně odvedený žánrový film. Nic převratného, nic objevného, ani zvlášť invenčního. Udělení ceny lze tedy vnímat jako podporu kolegovi, který dlí v domácím vězení. Pro Oscara si před pár lety nejel, aby ho v USA nezatkli. Když se naposledy vypravil na festival, tak skončil ve vězení. Teď má alespoň Stříbrného medvěda.
Stříbrný medvěd – Cena pro nejlepší herečku
Japonský film o válečném veteránovi, který v bojích přijde o ruce, nohy, sluch i hlas, vzbudil na festivalu nepříliš nadšené reakce. Ve filmu se silným protiválečným akcentem se kupodivu nešetřilo explicitní erotikou, jíž se veterán neustále domáhal (jediný funkční úd, jež mu zbyl, byl ten rozmnožovací). Herečka to v tomhle filmu neměla lehké. K ceně blahopřejeme.
Stříbrný medvěd – Cena pro nejlepšího herce
O ruském filmu se mluvilo opravdu hodně, především proto, že ho nikdo nepochopil: dva muži na meteorologické stanici kdesi v zemi věčného ledu a drama mezi nimi způsobené rodinnou tragédií jednoho z nich. Přesné okolnosti jejich konfliktu jsme sice neodhalili, ale přesto šlo o velmi silný zážitek. Mohl za to především kameraman Pavel Kostomarov.
Stříbrný medvěd – Cena za umělecký přínos
Pavel Kostomarov (Jak jsem prožil tohle léto)
Jsou okamžiky, kdy jsou filmoví kritici s festivalovou porotou výjimečně za jedno.
Cena ekumenické poroty a Cena CICAE
Režie: Jan Hřebejk
O Kawasakiho růži se na Berlinale mluvilo opravdu hodně a dvě ocenění ze tří možných, jež může film zařazený do sekce Panorama (druhá nejsledovanější po hlavní soutěži) získat, jsou toho důkazem. Na rovinu: v hlavní soutěži by Kawasakiho růže rozhodně ostudu nedělala. Cenu ekumenické poroty udílenou především snímkům s duchovním, lidských a sociálním poselstvím získal Hřebejkův film spolu s vítězným indickým Medem, k tomu si ještě mohl přičíst cenu Mezinárodní konfederace uměleckého a esejistického filmu. A pak, že je Hřebejk komerční.
