Nedávno se mi stal zázrak. Jel jsem večerním taxíkem, z Vinohrad k Národnímu divadlu. No budiž, to je celkem normální. Jenže pak to začalo: taxikář byl usměvavý muž v nejlepších letech. Byl oblečen v obleku (i s kravatou!)...
Nedávno se mi stal zázrak. Jel jsem večerním taxíkem, z Vinohrad k Národnímu divadlu. No budiž, to je celkem normální. Jenže pak to začalo:
Taxikář byl usměvavý muž v nejlepších letech. Byl oblečen v obleku (i s kravatou!), zdobil ho perfektně střižený vous, stále přítomný úsměv i ochota probrat jakékoliv téma.
To všechno je příjemné, ale občas se to stává. V tomhle taxíku však bylo ještě něco navíc. Po levé ruce cestujícího byl vmontován šikovný sloupek s mističkami. Po přivítání a usazení zaznělo: „Nabídněte si!“ V každé ze šesti misek bylo něco jiného – kyselé bonbóny, žvýkačky, čokoláda, bramborové lupínky… Nevěřil jsem vlastním očím. Nakonec jsem neodolal a něco ochutnal…
Jízda byla vzorná, cena správná, atmosféra nečekaná, občerstvení šokující… O svém překvapivém zážitku jsem vyprávěl přátelům. Tak jsem se dozvěděl, že dva z nich už s tímto mužem také jeli a byli stejně paf jako já.
Ale aby to nebylo zas tak kýčovitě růžové. Cestou taxíkem jsem si přečetl několik obřích billboardů. Téma mne lehce rozhodilo (je v podstatě jedno, která strana si ho vybrala): PRAŽANŮM DALŠÍ NOVÉ CYKLOSTEZKY!
To, že má Praha různorodý terén, všichni víme. Pro jízdu na kole se hodí jen část; a určitě ne krásné historické centrum. Rozměrový průřez pražských ulic ve své většině neumožňuje vložení pásu pro cyklisty, jak je známe z Beneluxu nebo rovinatých německých měst.
Přesto se po Praze a na mapách města vyskytují jakési zlomky rádoby cyklostezek, které svým řešením často připomínají orientační rébus (odkud a kam a zda-li vůbec). Účastníkům této cyklistické hry připisují nadpřirozené schopnosti (neuvěřitelné, těžko zvládnutelné kopce) a vybízejí ke spáchání dopravního přestupku či dokonce těžké nehody (cyklistické pásy začínající a končící bez logického pokračování, často přímo na přeplněných křižovatkách, navíc řízených světly).
To vše vykazuje dopravu na kole v Praze do určitých vhodných lokalit, v žádném případě ne do běžného provozu. A tam, kde by mohlo jít jen o sport, mají stávající stezky řadu vad – nejkřiklavější je univerzální chodník pro všechny a pro všechno v pražském Podolí. Vroubí živou komunikaci a na poměrně úzkém (i když mile dlouhém) pruhu asfaltu směstná chodce, bruslaře a ony cyklisty. Pak už to stačí jen zatřepat a hodit na pánev.
Ještě že jsem našel toho kouzelného taxikáře.
Další články z rubriky JINÉ MĚSTO
