Hledání ztraceného já | Reflex.cz
reklama
nahoru

Hledání ztraceného já

Klára Kolářová10. února 2010 • 13:22
Hledání ztraceného já

Katarína Šajbanová, slovensky píšící právnička a milovnice cestování, se zjevně nemohla rozhodnout, jaký druh knihy by napsala nejraději. A tak pro jistotu přeplácala svůj románový debut Bublina vším, co vypadalo čtenářsky efektně.

reklama

Prvky thrilleru, romantického příběhu a trocha psychologizování však dohromady tmelí jen autorčino přesvědčení, že takhle nějak má vypadat plastická, vícestupňová próza.


Čerstvě vystudovaná právnička Edita je až patologicky vázaná na svou mladší sestru Viktorii. Když Viktorie záhadně zmizí kdesi ve Španělsku, rozhodne se Edita vypátrat svou zhýčkanou mladší sestřičku za každou cenu. Poprvé propíchne svou zpohodlnělou životní bublinu – rozejde se s dlouholetým přítelem, opustí práci a vydá se na cestu.


Zprvu švihácká „roadmovie“ se ale časem rozředí do utahaných, doslovných sebereflexí a chvatných příhod, kdy se Edita seznamuje, cestuje, pátrá po své sestře a nakonec tak nějak náhodou vypátrá sama sebe. Plán „jak se zmatené mladé děvče našlo“ je sice předvídatelný od začátku, ale nijak neruší. Trochu mdlé je ovšem vrstvení zajímavých postaviček a hlavně Editiných mužských známostí, přičemž se skoro všichni vejdou do kategorie „ojedinělý.“ A když se na scéně objeví Elias, jenž je o stupeň ojedinělejší a nepředvídatelnější než ostatní, hrozí nebezpečí, že právě to bude Editina osudová láska. A taky že je!

„Didino, milovat znamená něco jiného. Milovat někoho znamená milovat i jeho chyby. Poklesky. Neodsuzovat a odpustit. Ani jedna z nás to ještě nedokáže, vůči nikomu… ani vůči sobě.“

Láskyplné pasáže, kdy se postavy prudce vyznávají ze svých citů (a čas od času přihodí i nějaké to moudro na téma mezilidské vztahy) jsou asi největší slabinou Bubliny, protože zde si Šajbanová neodpustí záplavu předvídatelností. Jižanští muži jsou ohromně spontánní, hlavní hrdince pořád ne a ne dojít, že láska nejde logicky vykalkulovat, a nejromantičtější chvíle v životě zažije člověk jen na zšeřelé pláži, kdy moře duní mocným přílivem. Jak jinak.

Na jednom místě v knize se Šajbanová nenápadně vyznává z obdivu ke knize Jih proti Severu , a to sice k jejímu ústřednímu mileneckému páru – Scarlett a Rhettovi.

„Naštěstí si většina žen vezme nějakého milého sympaťáka, který ji miluje. A po letech si tajně zavzdychá nad nově natočeným příběhem Scarlett O´Harové, protože ona milovala do morku kostí. Čím to, že jen ta nenaplněná, neopětovaná láska nabude gigantických rozměrů?“

Styčné body s tímto slavným americkým románem třicátých let lze vystopovat právě v osudu ústřední dvojice, Edity a Eliase, ale holobrádek Elias vypadá vedle komplikovaného Rhetta, který okouzloval celé generace čtenářek, jen jako mlžná a užvaněná nápodoba.

V poslední třetině knihy jako by si Šajbanová vylekaně uvědomila, že pozapomněla uzavřít osudy postav, jimž věnovala až moc místa, a tak je konec nacpaný překotným usmiřováním a odpouštěním. Editina sestra se s velkou pompou objevuje v závěru asi jen proto, aby se neřeklo – koneckonců představovala hnací motor Editiny cesty. Obrovskou devizou Bubliny ovšem zůstává, že čtenář hlavní hrdince upřímně fandí, a to navzdory tomu, kolik frází je ze sebe schopna vysypat na jedné stránce. Kdyby se ovšem Edita našla trochu svižněji, bez tolika bolestínských výlevů, fandila bych jí o něco nadšeněji.








Katarína Šajbanová:
BUBLINA.
Ze slovenštiny přeložila Martina Benešová.
Vydala Euromedia Group – Odeon v roce 2009.
272 stran






Sledujte rubriku LITERATURA



Klára Kolářová


Klíčová slova:



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama