Top téma – Jaroslav Němeček: Čtyřlístku hrozil konec několikrát | Reflex.cz
reklama
nahoru

Top téma – Jaroslav Němeček: Čtyřlístku hrozil konec několikrát

Ondřej Šturma23. května 2009 • 21:30
Top téma – Jaroslav Němeček: Čtyřlístku hrozil konec několikrát

Rozhovor Reflexu s duchovním otcem a kreslířem kultovního dětského komiksu, jenž právě slaví neuvěřitelných 40 let své existence

reklama

Už více než čtyřicet let prožívá příběhy se svým Čtyřlístkem, který si tenkrát vymyslel a dodnes jej s nadšením nejen pro děti do deseti let a jejich rodiče, kteří z něho napříč generacemi vytvořili nesmrtelný kult, kreslí dál – JAROSLAV NĚMEČEK (roč. 1944).








Pane Němečku, jak si vy sám vysvětlujete, že se ze Čtyřlístku ten takřka celonárodní kult stal a že už tolik generací moc dobře ví, kdo je Myšpulín, Fifinka, Bobík a Pinďa? Na dnešní konkurenceplnou dobu má váš komiks stále velmi slušný náklad a velice stabilní odběratele.
Já bych řekl, že to je zázrak! Bude to nejspíš tím, že jsou to celou dobu právě stále titíž hrdinové a jenom prožívají nové příběhy. Že ten základ daný neměnnou čtveřicí hlavních postav a jejich charaktery je stálý. No a pak samozřejmě obměnou generací dětí, kterým rodiče Čtyřlístek koupí, protože na něm sami v dětství vyrůstali a nyní mají s vlastním potomstvem záminku se k němu vrátit. Ten tatínek třeba řekne synáčkovi: „Já si dobře pamatuju na díl Ďáblova stěna, tak pojď, budeme Čtyřlístek odebírat spolu a já si to přečtu s tebou taky.“ To se opravdu děje.

Čtyřlístek je primárně samozřejmě zábava pro děti, avšak jak to u podobných fenoménů bývá, dost jedinců „trpí“ posedlostí i vaším komiksem do dospělých let a drží je TO zpravidla celý život.
Máte pravdu. Sběratelská mánie ke Čtyřlístku patří již hodně let a pochopitelně nás to v redakci těší. Proto také vydáváme historické díly v reedičních svazcích. Ale obracejí se na nás zejména neúnavní nadšenci, kteří si kompletují originální výtisky. No a představte si, že ani já sám některé nemám. Tuhle jsem se někde dozvěděl, že se originál historicky prvního vydání v jakési aukci vydražil za pětadvacet tisíc. Já tedy ten první, nejvzácnější mám, avšak zbytek celé dvanáctidílné série z let 1969-70 zmizel v nenávratnu.

Jak k tomu došlo?
Jednoduše. Jak jsem se zmínil, už asi sedm let postupně vydáváme historické sešity Čtyřlístku ve čtyřiadvacetidílných svazcích v reedici. Nešlo jinak a já musel vzít svých svázaných prvních dvanáct dílů do tiskárny, tam knihu pečlivě rozebrali a naskenovali... Jenže já zapomněl na to, že bych si to pak zase měl vzít zpátky. Než jsem si to uvědomil, bylo pozdě. Někdo si udělal radost. Takže já se teď asi zařadím k podobně postiženým dospělíkům a budu obrážet aukce. (smích)






Jaké období Čtyřlístku za těch čtyřicet let byste označil za nejšťastnější a naopak nejkrušnější?
Měli jsme takové krizové období tři čtyři roky po té revoluci (1989), kdy byli lidé přímo natřesení na západní produkci, včetně komiksů jako Tom & Jerry a podobně. To jsme byli dost v útlumu. Jsem moc rád, že jsme tehdy neskončili, což vážně hrozilo. Lidi si však postupně a celkem brzy uvědomili, že zase chtějí „domácí zboží“, abych tak řekl. Čili se vrátili i k tomu českému Čtyřlístku.

A nejšťastnější období, když pomineme současnou radost z oslav čtyřiceti let?
Nerad bych, aby to znělo nafoukaně, ale Čtyřlístek pro mě znamenal a znamená šťastný život od začátku po celou dobu. Já s těmi figurkami jejich příběhy stále doslova prožívám. Už tím, že jsem si je umístil do domečku, v němž jsem vyrůstal v Praze v Modřanech. Jen jsem jej umístil do Máchova kraje poblíž hradu Bezděz, kde jsem zas na chalupě. A když třeba s manželkou chystáme oběd, jako teď, tak já mám doslova pocit, že mně ho vaří Fifinka. (smích)



Co říkáte tomu, že Čtyřlístek hlavně na internetu žije dalším, poněkud jiným životem – lidé se baví tím, že jej parodují, přetextovávají libreta a zásadně tak mění smysl příběhů...
Já se to dozvěděl oklikou až od kolegů, kteří říkali, že se něco na internetu objevuje, a zda bychom se na to neměli podívat, jestli nás „nepajcujou“ atp. My máme skoro 500 dílů základní řady, k tomu několik desítek speciálů a ještě knížky. No zřejmě to nestačí! (smích) Ale já to považuji za krásné. To je totiž vlastně právě známka té kultovnosti našeho Čtyřlístku. Mám z toho radost.

Já osobně jsem váš komiks hltal nejvíce na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, když mi bylo pět až deset let. Jaká to byla doba pro Čtyřlístek? Normalizace.
Vzhledem k tomu, že jsme byli vždy jasně dětskou, tudíž apolitickou záležitostí, žádné vyloženě politické potíže či tlaky nás nepronásledovaly. Ano, když se při prověrkách v roce 1971 třeba přišlo na to, že některý kolega má „na triku“ to, že nakreslil, jak Honza zápasí s červenosrstým medvědem a Honza vyhrál, tak mu pět let žádný obrázek nevyšel. Tohle ale Čtyřlístek minulo.

To jste tedy byli asi dost vzácnost.
Tak občas jsme dostali „dobře míněnou“ radu, aby se naši čtyři zvířecí přátelé nějak společensky angažovali. To ale paní spisovatelka Štíplová, která tehdy psala všechny příběhy, uměla vždy obratně odvrátit: „No představte si, že by byl prvomájový průvod a v něm náš Bobík – PRASE - v pionýrském šátku! To přece nejde, soudruzi! To by byla urážka!“ řekla a byl klid. Takže to bylo spíš úsměvné... Jednou jsem měl ale nahnáno.

Takže přece...
Tehdy jsem krom dětských ilustrací dělal vedle ještě dekorativní keramiku. Jednou jsem jel na instalaci do Německa, tam jsem měl galeristu. A protože jsem potřeboval zároveň stihnout uzávěrku Čtyřlístku, vzal jsem si rozpracovaný díl s sebou, že ho tam dokreslím a pošlu do Prahy. Inu, dokreslil jsem, ale zjistil, že poštou už to sotva do termínu stihnu. Namanula se však možnost poslat hotové makety pro tiskárnu s jedním řidičem náklaďáku. A tak jo – dopadlo to dobře, úkol splněn a už jsem se mohl zas naplno věnovat keramice. Jenže! Já se pak vrátil a zjistil, že je prů...-švih jak mraky. Makety nedorazily, sešit nevyšel!


Copak se stalo? Řidič je prodal, ztratil, zapomněl na úkol?
Kdepak! On je vezl přes hranice akorát 21. srpna a ten díl se jmenoval ČERNÁ SOBOTA. To a fakt, že to na ono nešťastné výročí jede „neoficiálně“ přes hranice ze Západu, stačilo, aby celá akce byly chápána jako provokace. Příběh sice pak i bez změny názvu nakonec vyjít směl (č. 96/1981), ale musel jsem jej nakreslit znovu. Původní makety si StB ponechala jako předmět doličný. Co kdybych zase náhodou něco vyved, že?!

To je ale rovněž úsměvná historka. Alespoň z dnešního pohledu...
Méně úsměvné však bylo, když Čtyřlístku hrozil konec z politicky nepřímých důvodů. Tehdy to bylo nastavené tak, že každé nakladatelství dostalo příděl papíru, který smí za rok potisknout. No a Čtyřlístek už dosahoval nákladu neuvěřitelných (i na tehdejší dobu, natož dnešní) 220 tisíc a i tak se na něj stály fronty, braly záznamy, nedal se sehnat ani pod pultem. Žádali jsme tedy o další navýšení nákladu. Jenže tím pádem by Čtyřlístek ještě více ubíral přidělený papír knížkám, jež měly ve stejném nakladatelství vyjít. A redaktoři se pochopitelně bouřili, když jim z tohoto důvodu pak nemohly vyjít knihy dle edičního plánu. Vinili Čtyřlístek, že to takhle dál nejde, až mně jednoho dne zavolal ředitel, že to opravdu dál nejde a že se Čtyřlístkem končíme. Šel jsem smutný domů a přemítal, co bude dál.

Ale neskončili jste.
Na druhý den mi zavolal ten samý pan ředitel a řekl: „Pane Němečku, tak teda přijďte ke mně, já vám to celé vysvětlím. Ale nebojte se, Čtyřlístek neskončí!“ On měl totiž taky děti a ty taťkovi doma udělaly pěknou scénu! (smích)

Dnes se naštěstí podobných potíží bát nemusíte. Jak se však vy a Čtyřlístek srovnáváte s tou dnešní dobou? K jistým proměnám určitě dojít muselo, ale přiznám se, že mi (a nejen mně) Pinďova hláška „Došly nám prachy“ k mému Čtyřlístku, jak jej mám z dětství zažitý, příliš nesedí.A vám nikdy nedošly prachy? Mně teda jo. A hodněkrát! (smích) Já spíš myslím, že nejvíc jsme to proměnili technicky. Mám dojem, že už jsem jim nadobro vyměnil ta kamna po mé mamince, ve kterých se topilo dřevem, za plynová nebo elektrický sporák, teď nevím – musel bych se podívat. Ale určitě mají mobily a internet, to je nutné. Ne že bych z toho byl osobně dvakrát šťastný, ovšem současné děti prostě v takové době už vyrůstají. Tak jako tak myslím, že to tomu Čtyřlístku nijak nevadí. Když mohl před čtyřiceti lety létat v raketě a pak třeba cestovat v čase, proč by nemohl používat i současný, masově rozšířený vynález, že jo?!
















Pozvánka Jaroslava Němečka: Pěkně kulaté (40), úctyhodné výročí od vydání prvního dílu Čtyřlístku Vynálezy profesora Myšpulína je samozřejmě spjato s patnáctým květnem, avšak letošní velkolepá celodenní čtyřlístkovská oslava proběhne teprve od rána v neděli 7. 6. na břehu Vltavy v pražských Žlutých lázních. Jste srdečně zváni.



DO REFLEXU NÁM STÁLE MŮŽETE POSÍLAT SVŮJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ DÍL Z „KNIHOVNIČKY“ ČTYŘLÍSTKU, jehož obrázky vám dodnes skáčou před očima jako živé anebo v něm byly ty nejlepší hlášky („Jak mi to sluší? Jako psovi uši.“ – Dialog Bobíka a Fifinky v č. 13: Dáma s krokodýlem).
SVÉ TIPY POSÍLEJTE na adresu krbcova@reflex.cz do pondělí 25. 5. 2009. Vaše náměty, ať už to budou nejoblíbenější díly, hlášky, obrázky..., vyhodnotíme a publikujeme na reflex.cz nebo v tištěném vydání.





Související články:

TOP TÉMA:
CHŘUST, ŇAF, RUMC, ČTYŘLÍSTKU JE ČTYŘICET
(Milan Tesař – Reflex online, 20. 5. 2009) – v článku mimo jiné naleznete i reprodukce titulních obálek dvou úplně prvních sešitů Čtyřlístku z roku 1969





TOP TÉMA:
KOCOUR, FENA, ZAJÍC, PRASE – ČTYŘLÍSTEK!
(Daniel Chaloupka – Reflex online, 21. 5. 2009) – o tom, že Čtyřlístek je sice už svou komiksovou podstatou brak, ale kvalitní...





TOP TÉMA:
ČTYŘLÍSTEK POD KŮŽÍ FOREVER!
(Kristýna Prošková – Reflex online, 22. 5. 2009) – fejeton o věčném přátelství potvrzujícím velikost fenoménu Němečkova komiksu





Všechno možné i téměř nemožné o Čtyřlístku najdete na stránkách KNIHOVNIČKA ČTYŘLÍSTEK a také na oficiálních stránkách CTYRLISTEK.CZ.

Ondřej Šturma


Klíčová slova:



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama