Rudy Linka, respektovaný českoamerický kytarista a šéf Bohemia Jazz Festu provádí jeho letošním programem
Respektovaný českoamerický kytarista Rudy Linka se už popáté mění v šéfa Bohemia Jazz Festu, který příští týden opět zaplní vybraná česká náměstí
(v Praze, Plzni, Prachaticích, Českých Budějovicích a Telči) prvotřídním jazzem. Nikdo přesně neví, na co, kromě kolegiality, Rudy do Čech ty největší hvězdy téhle hudby vábí. Zvlášť, když popírá, že jim slibuje zdarma pobyt v třeboňských lázních. Pravdou je, že z mnohými se zná osobně, buď ze školy, anebo ze společných přístavů, mezi nimiž pendlují jazzové sestavy světem. Jsme rádi, že si udělal čas na osobní komentář k letošnímu programu.
Rudy Linka:
Mýlíte se, pane. Letos nemáme méně kytaristů. Jenom jsou lépe zamaskovaní. Což platí hned pro začátek festivalu, který odstartuje sestava skvělého amerického saxofonisty Chris Potter Underground. Já osobně těším nejvíc na jejich kytaristu Adama Rodgerse. Tenhle zkušený studiový hráč nahrával s Michaelem Breckerem i s Norah Jones. Je to skutečně velká hvězda, jejíž jméno není na plakátu jenom proto, že nemá vlastní kapelu.
Magnus fra Gaarden jsou drzí jazzoví funkáči, kteří ve svém soundu nabídnou i ozvuky balkánu a arabickou hudbu. Poprvé tu máme dánskou kapelu.
Vůbec, první pražský večer bude skandinávský. Josefine Lindstrand je výborná švédská zpěvačka, kterou oceňuju i proto, že přijede jenom s manželem a jedním spoluhráčem, a to představuje pouhé dva hotelové pokoje. Jak vidíte, solidně se ve mně mísí dramaturg s producentem. Proto Josefine vystoupí hned třikrát.
Nejsem závistivý člověk, ale Plzni závidím a popravdě mě nenapadá jediný důvod, proč to město nenavštívit, když tam hraje trio Roy Haynes, který hrál už s Ellou Fitgeraldovou, John Patitucci, dvorní basista Chicka Corey a Danilo Perez. Danilo je pianista z Panamy, který se mnou studoval na Berklee. Pamatuju si, že mu tehhdy bylo sedmnáct a namluvil si Američanku. V ten samý den, kdy jí vzal domů představit rodičům, napadli Američané Panamu a zajali generála Noriegu. Prostě námluvy s plnou parádou. Roy Haynes je už starší člověk, ale podle bubnování to určitě nepoznáte. Je to unikátní osobnost, má snad sedmnáct dětí. Já takové typy řadím mezi nezastavitelné.
Havana Street Band zaskočili na poslední chvíli za nemocné kolegy a přijedou z Barcelony v devíti lidech. Neřekli byste, jak je těžké dneska sehnat devět letenek do jednoho letedla, samozřejmě, plus nástroje. Opravdu bych nechtěl být manažerem symfonického orchestru. Ale vyplatí se: jakmile začnou hrát salsu, okamžitě se ocitneš na Kubě a úplně živě vidíš ty černý kluky kluky a holky, jak tančí kolem starých amerických bouráků.
Milan Svoboda je bezesporu žijící legenda ještě československého jazzu a jeden z největších vytrvalců, které znám: nedávno jsem ho slyšel na festivalu v Chebu a hrál skutečně do roztrhání těla. Na druhé straně stojí mladý Ondra Pivec, pro mě druhý pilíř oblouku, který se klene na touhle muzikou v Čechách a je dalším důkazem toho, že jazz nikdy neumírá. Pivcova kapela mi hodně připomíná SHQ Karla Velebného. Hraje takový ten honest jazz s důrazem na standardy a dělají to pořádně. Mám rád věci, které vycházejí nějaké z tradice. Když slyším něco, co je jenom nový, jakoby bez kořenů, většinou je to velký průšvih.
Tohle určitě neplatí pro Alex Tassel Quartet, což je svým způsobem vizionářská, experimentální tanečná hudba střihnutá jazzem i hip hopem. Moc se mi líbí. V Austrian jazz Trio se zase sešli hráči z momentálně možná nejlepšího evropského big bandu Vinna Art Orchestra a v srbsko-rakousko-americké jazzové pospolitosti produkují svěží a energickou muziku. České reprezentanty, o nich jsem mluvil, doplní v Prachaticích velký showman Dr.Lonnie Smith se svým triem. On to byl, kdo zabudoval Hammondovy varhany do jazzu a je otcem soundu, tak mistrně uloženým na jeho albech pro Blue Note ze šedesátých let. Navíc je to velký bavič, který umí originálně „zpracovat“ jak jazzové standardy, tak i Beatles. Řekl bych, že je to takový Michael Jackson jazzu. Prachatice se mají na co těšit.
Na České Budějovice nakonec připadla vzhledem k termínovým kolizím snad nejvěhlasnější jména. Geniální saxofonista Joshua Redman a Robben Ford. Když se tenhle oslnivý kytarista rozhodl pro sólovou kariéru, měl Miles Davis prohlásit: “Dneska je smutnej den, Robben Ford s náma hraje naposled.
Dobře se bavte.
Kompletní přehled festivalu naleznete na www.bohemiajazzfest.cz
Na Reflex.cz sledujte rubrikuHUDBA
