V kultovním seriálu Kung-fu, ani ve filmovém trháku Kill Bill původně vlastně neměl vůbec hrát. Přesto to byly tyto dvě role, které ho učinily nesmrtelným. David Carradine zemřel ve středu v Thajsku.
„Vůbec nejsi zlá. Jsi naopak úžasná. Jsi moje nejmilejší osoba na světě. Ale občas jsi taky pěkná píča! “ [umírající Bill v závěrečné scéně filmu Kill Bill 2 (2004)]
Vždy, když si vzpomenu na kteroukoliv scénu z Kill Billa, naskočí mi před očima poněkud rozmazaná tvář jakéhosi průměrně známého herce (jméno jsem zapomněl a pro potřeby tohoto zamyšlení není podstatné), jak v nějaké americké televizní talk show říká: „Přišel za mnou Quentin (Tarantino), nabídl mi tu roli a říkal mi, jak bych měl hrát Billa. Po dlouhém vysvětlování mi nakonec povídá - hraj to prostě jako David Carradine. Tak proč to nenabídneš jemu?“ A tak Carradine na sklonku života (viděno z dnešního úhlu pohledu) přišel ke své druhé nejslavnější roli.
Český divák se s Carradinem - respektive s jeho nejslavnější postavou - mohl seznámit i na obrazovkách českých televizí v seriálu Kung-fu: legenda pokračuje (1992). Zpočátku mě poněkud zaráželo, že šaolinský mnich Kwai Čang Caine není Asiat, ani mi nebylo jasné, proč se trmácí zrovna po Divokém západě. Důvody, proč tomu tak bylo, jsou celkem jednoduché a známé. Původní série Kung-fu (1972–75) byla určena pro Američany a v první polovině sedmdesátých let zkrátka nebylo průchodné, aby hlavní postavu ztvárnil někdo s přirozeně šikmýma očima.
A tak Bruce Lee, ačkoli to byl on, kdo s námětem na akční seriál do Hollywoodu tenkrát přišel, dostal padáka a vydal se budovat svou legendu jiným způsobem.
Ve všech bilančních článcích o Carradinovi posledních hodin a dnů se zdůrazňuje hned několik věcí. Že natočil opravdu hodně filmů, že legendou se stal díky seriálu Kung-fu, ale že také točil s Martinem Scorsesem či Ingmarem Bergmanem. Jistě, točil s nimi, ale ruku na srdce, kolik lidí to vidělo.
Nejdůležitější jsou (po Kung-fu a Billovi) ty stovky snadno zapomenutelných rolí v béčkových pitomostech, z nichž občas vyčouhne například Cannonball (1976) či Circle of Iron (1978). (Zvláště druhé zmiňované dílko je kromě Carradina zajímavé tím, že divákovi nabídlo úplně nový pohled na využití flétny.)
Bylo mu něco přes dvaasedmdesát, když v noci ze středy na čtvrtek zemřel v hotelu v Bangkoku. Podle zpravodajských serverů pravděpodobně stejným způsobem jako před lety zpěvák jisté celkem slavné kapely, co měla místo názvu zkratku. Tedy při neobvyklých sexuálních hrátkách.
Carradine zkrátka do všeho, co dělal, šel naplno.
