Třináct ze sto třiceti | Reflex.cz
reklama
nahoru

Třináct ze sto třiceti

Darina Křivánková6. dubna 2009 • 23:00
Třináct ze sto třiceti

Podívali jsme se za vás alespoň na deset procent z toho, co Jean-Louis Trintignant natočil.

reklama


Jean-Louis Trintignant (78), velký francouzský herec, jenž bude ve středu
8. dubna v pražském Divadle Komedie předčítat texty Jacquesa Préverta, zavzpomínal v exkluzívním rozhovoru Honzy Dědka STYDLIVÝ MUŽ A STO TŘICET FILMŮ v Reflexu 14/2009 (vyšel 30. 3. 2009) na začátky s Brigitte Bardotovou, na vojenskou službu v Alžíru, na režiséra Lelouche a film Muž a žena, který z něj udělal doživotní star; pohovořil mimo jiné také o svém životě na venkově a lásce k vinařství, již sdílí např. s hereckým kolegou Depardieuem...
O Trintignantovi, jako o málokteré celebritě, však hovoří zejména jeho práce. Těžký desetiprocentní výběr z jeho bohaté filmografie pro Reflex online provedla Darina Křivánková. Do pokladnice světové kinematografie by se jich však dostalo nejměně dvakrát tolik!








...A BŮH STVOŘIL ŽENU (Francie/Itálie, 1956) režie: Roger Vadim


První a nejspíš i nejslavnější Vadimův film. Trintignant tu dostal roli jednoho z nápadníků přitažlivé Juliette, hrála ji tehdejší sex bomba a režisérova partnerka Brigitte Bardotová. Ostýchavý mladík má nakonec ze všech nápadníků „nejvíce štěstí“, Juliette se za něj provdá. Její rozhodnutí je ale čistě zištné...




NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI (Francie/Itálie, 1959)
režie: Roger Vadim

První film, který Trintignant natočil po návratu z války v Alžírsku. V historicky první filmové adaptaci románu Choderlose de Laclose si tehdy devětadvacetiletý Trintignant zahrál mladého, naivního, zamilovaného Dancenyho. (Tutéž roli dostal od Miloše Formana o pár desítek let později Henry Thomas a od Stephena Frearse Keanu Reeves – to když se s Nebezpečnými známostmi roztrhl pytel.) Prvním Valmontem se ve Vadimově filmu stal Gérard Philipe, byla to jeho poslední role. Ve stejném roce (1959) zemřel na rakovinu.




BÁJEČNÁ ANGELIKA (Francie/Německo/Itálie, 1965)
režie: Bernard Borderie

Angelika v tomto výčtu nemůže chybět. Už kvůli neodolatelnému mikádu, které narazili Trintignanovi na hlavu. Po boku Michèle Mercierové tu hrál autora pamfletů, básníka řečeného Špína. Dopadne to s ním bledě, popraví ho, všichni jsme to viděli stokrát v televizi. Tahle postava prý byla inspirovaná skutečným provokujícím literátem, Claudem Le Petitem, což nijak neomlouvá teatrální patos, který – zcela v duchu filmu – Trintignant roli propůjčil.




MUŽ A ŽENA (Francie, 1966) režie: Claude Lelouch

Trintignantův nejslavnější film, kterému čas neubral na půvabu. Atmosféra slastného „jen tak procházení“ po přímořském Dauville v sobě má elektrizující lenost a dává vyniknout psychologickému herectví obou protagonistů – Trintignanovou partnerkou byla Anouk Aimée. Jeden z nejsilnějších filmů o osamění a o nenaplněné lásce má na kontě Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, Oscara za nejlepší scénář, dva Zlaté glóby, Zlatou palmu z festivalu v Cannes a desítky dalších cen.
[VIDEO ukázku z tohoto stěžejního díla francouzské kinematografie včetně neodmyslitelné melodie od Francise Laie naleznete ZDE]
Nutno však podotknout, že vzpomínkové pokračování MUŽ A ŽENA PO DVACETI LETECH (1986) natočeno raději snad ani být nemělo.




MUŽ, KTERÝ LŽE (Francie/Československo, 1968)
režie: Allan Robbe-Grillet, Martin Hollý


Stylově excentrický snímek vznikl ve francouzsko-československé produkci a natáčel se na Slovensku. Popřením tradiční vyprávěcí struktury může připomínat například Resnaisův film LONI V MARIENBADU,
k němuž Robbe-Grillet napsal scénář. Trintignant si tu střihl titulního lháře, který si pohrává s identitou – svou i těch druhých – vyneslo mu to Stříbrného medvěda pro nejlepšího herce na berlínském filmovém festivalu Berlinale 1968.




Z (Alžír/Francie, 1969) režie: Costa-Gavras

Pod thrillerem se silným politickým akcentem je podepsaný řecký emigrant Costa-Gavras, Trintignanta obsadil do role soudce, který vede vyšetřování vraždy liberálního politika a s ní spojené korupční aféry. Film získal dva Oscary (nejlepší neanglicky mluvený film a střih) a Trintignant si odvezl cenu za herecký výkon z festivalu v Cannes.









MOJE NOC S MAUD (Francie, 1969) režie: Eric Rohmer


Třetí a nejlepší ze šesti Rohmerových filmových moralit. Trintignantův hrdina je plachý, introvertní, věřící a zamilovaný do dívky, kterou nikdy neoslovil. Náhoda ho svede ho dohromady s Maud (Françoise Fabianová), atraktivní mladou vdovou, a proklábosí spolu jednu noc. Jeden z klíčových filmů francouzské nové vlny dokazuje, jakou sílu může skrývat dialog. Dvě oscarové nominace.





KONFORMISTA (Itálie/Francie/Německo, 1970)
režie: Bernardo Bertolucci

Snad nejbrilantnější Trintignantova studie bezcharakterního slabocha, kterých vytvořil dlouhou řadu. V adaptaci románu Alberta Moravii se hlavní hrdina přidává mezi příznivce Mussoliniho, začne pracovat pro tajnou policii, účelově se ožení a vůbec dělá všechno proto, aby se z něj stal „poctivý“ fašistický přisluhovač. Uhrančivě dráždivý film nabídl Trintignantovi bohatou hereckou příležitost, kterou beze zbytku zužitkoval – je příznačné, že se tentokrát nedočkal žádné ceny.





POVÍDKA O POLICAJTOVI (Francie/Itálie, 1975) režie: Jacques Deray

Tenhle duel Alain Delon vs. Jean–Louis Trintignant dávají v televizi alespoň jednou za dva roky, takže Trintignantova patologického zabijáka Emile Buissona dobře známe. Kriminální retro ze čtyřicátých let – natočené podle skutečného případu – patří ke klasice žánru právě díky výborné „souhře“ Delona s Trintignantem – jeden jako ztělesnění spravedlnosti, druhý jako krystalické zlo, oba opravdu vynikající.






TERASA (Itálie/Francie, 1980) režie: Ettore Scola
Fantastická studie frustrací pěti padesátníků v krizi natočená podle scénáře Jeana-Clauda Carriera. Trintignant tu dostal roli scenáristy, který si svou neschopnost dostat slova na papír vybíjí prostřednictvím destrukcí tužek v automatickém ořezávátku. Ve chvíli největší krize strčí do ořezávátka kus sebe sama. Tahle drastická scénka je jen jedním z mnoha vrcholů filmařsky rafinovaného, velmi inteligentního a vtipného filmu o velikosti mužského ega marně vzdorujícímu tlaku času.




MUŽSKÁ ZÁLEŽITOST (Francie, 1981) režie: Nicolas Ribowski

Typický francouzský kriminální thriller z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, po kterých se nám dnes může jen stýskat. Trintignant se tu opět projevil jako výborný herc-parťák, tentokrát v tandemu s Claudem Brasseurem. Ten slíbí vyšetřit vraždu kamarádovy manželky a stojí ho to minimálně jedno dlouholeté přátelství. Trintignant uměl záporné, či alespoň rozporuplné role jako málokdo. Někde uvnitř nesporně dřímá ďábel větší, než je obvyklé.




KONEČNĚ NEDĚLE (Francie, 1983) režie: François Truffaut

Poslední film předčasně zesnulého Francoise Truffauta lze brát jako režisérův pozdrav Alfrédu Hitchcockovi. Přesně v duchu jeho snímků se odehrává kriminální thriller s komediálními prvky: Trintignant hraje muže podezřelého z vraždy své ženy, utíká před policií a spolu se svou sekretářkou (Fanny Ardantová) pátrá po skutečném vrahovi. Víc než milý film, který si lze pustit kdykoli.





TŘI BARVY: ČERVENÁ (Francie/Polsko/Švýcarsko, 1994)
režie: Krzysztof Kieslowski
Závěrečná část trilogie polského klasika Kieslowského a zároveň jeho vůbec poslední film, v němž zaznívají ozvuky celé jeho tvorby. Trintignant hraje v tomto psychologickém dramatu zestárlého soudce, který se seznámí s mladou modelkou (Irene Jacobová). Jejím prostřednictvím se postupně odhaluje mužova problematická minulost. Tři oscarové nominace.






V tištěném Reflexu 14/2009 (vyšel 30. 3. 2009) najdete na stranách 22–27
s Jean–Louisem Trintignantem
exkluzívní rozhovor Honzy Dědka STYDLIVÝ MUŽ A STO TŘICET FILMŮ



„Brigitte Bardotová jako herečka nestála za moc, ale nedostatek talentu dokázala velmi obratně maskovat svou krásou a inteligencí. A taky byla nesmírně svobodomyslná a nespoutaná - což bylo něco strašně zvláštního a šokujícího, vždyť se psala padesátá léta, doba sešněrovaná falešnou morálkou a šosáckou přetvářkou. Šedesátá léta byla zdánlivě v nedohlednu ...“




RX VIDEO ukázka z nejslavnějšího filmu Jean-Louise Trintignanta:

Muž a žena
(režie Claude Lelouche, 1966)



Klíčová slova:



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama