Jako by osud chtěl, aby vše, co se stane následující týden, mi přišlo i ve své tíži nepodstatné. V neděli jsem vyrazil s rodinou na další cyklovýlet, který se neuskutečnil.
Poprvé, to jsem někde ztratil šroub, jenž měl zapadnout do spojovací tyče mezi mým a Toníkovým kolem. Tak jsme se museli vrátit. Podruhé – pravda – vyjeli jsme, ale na pátém kilometru jsem si vzpomněl, že klíčky zůstaly na parkovišti ve dveřích vozu. Zbytek rodiny začal sbírat borůvky (proč nejsem někdy zbytek rodiny?) a já místo toho, abych se vrátil, pokračoval jsem po okruhu. Nevšiml jsem si, že tímto směrem je parkoviště mnohem dál, asi patnáct kilometrů. Ve strachu z odcizení forda jsem vzdálenost dokázal překonat za šestatřicet minut, ale na parkovišti mi z pusy do přehazovačky vypadly plíce.
Co se stalo v neděli? Malované počasí nás pobídlo: Zkuste to zase! A tak šla kola na střechu vozu. Sundal jsem je o kilometr dřív, než jsem chtěl – ve viaduktu u kytlického nádraží. Ozval se strašlivý třeskot řítícího se nákladu. Místo ujetých kilometrů jsme počítali škody: moje zadní kolo, to s přehazovačkou, je zlomené vejpůl, zahrádka Thule má stržené všechny zámky, střecha auta tak strašlivě poškrábaná, že kdybych chtěl pojišťovně tvrdit, že mi na auto spadla větev, muselo by jít o vzrostlý baobab. Manželka mě těšila, že kdybych měl takto zdeformované kolo po pádu, už bych nežil. Plech se dá vyklepat. Uvěřil jsem jí.
Zítra dojde k blízkým setkáním třetího druhu. V úterý a ve středu se ve zkušebně Konzervatoře Jaroslava Ježka sejdou zpěváci se svými písničkami, o nichž se právem domnívám, že je nepoznají. Šesti aranžérům jsem neposílal přes třicet songů, aby si s nimi dělali, co chtěli, ale každopádně, aby je zaranžovali pro velký orchestr a aby se nebáli zapomenout na originál. Bude to napínavé, jen doufám, že v žádném případě nedojde k vychýlení rovnováhy mezi autorskou ješitností a vzrušením z ozvláštnění. Bude u toho kamera, a tak se snad otevřených vulgarit nikdo nedopustí. Konečně, nebe české pop music (a tím Koller, Suchý, Dusilová, Holas a spol. jistě jsou) se vždy vyznačovalo pevným charakterem a slunečnou vřelosti.
Sleduju předpověď — v sobotu má tak trochu pršet. Ale vždyť je to jedno, když nejde o život, jde o NIC.
P. S.: Teď jsem zavolal do servisu firmy Thule. Doprčichimlhergot, proč je všechno tak příšerně drahý?
