Proč se nestanu ministrem zahraničí. Pod takovým titulkem mohl klidně vyjít rozhovor ve středečním Právu, který poskytl zatvrzelý čekatel na klíče od Černínského paláce Miroslav Poche.
Sociální demokrat Poche zde poprvé souvisle vyjádřil své nejdůležitější zahraničněpolitické názory. Demonstroval, proč se skutečně nemůže stát a také nestane ministrem v éře, kdy zahraniční politiku určují a vytvářejí ruku v ruce premiér Babiš a prezident Zeman.
Jeho názory jsou společensky menšinové, ale to by zase nemuselo tolik vadit. Hlavní je, že jsou ve všech ohledech odlišné od oné klíčové dvojice. Rozhovor začíná útokem na Babiše.
Migrace, Babiš a euro
Na otázku, co říká premiérovu názoru, že přijímat migranty znamená motivovat pašeráky s lidmi, odpovídá, že racionální argumentace je úplně jinde. Následně uvádí představy o rozsáhlé pomoci v zemích, odkud pochází migrace.
Tázán, co by dělal právě teď, Poche opět hovoří o tom, že těmto lidem se musí zajistit lepší život. Dále v předvečer setkání Andreje Babiše s italským premiérem říká, že má jiný názor na přijímání migrantů než šéf české vlády.
Zcela jinde stojí i v otázce eura. V programu vlády stojí, že kabinet v současné době nevidí možnost přijetí společné měny. Poche tvrdí, že poptávka po euru v Česku existuje, a chtěl by vyvolat všeobecnou diskuzi s tím, že „výsledkem (…) by mělo být nějaké rozhodnutí vlády o tom, že buď euro přijme, nebo vyhlásí referendum“.
Izrael
Když se před několika týdny jednalo o Pocheho nominaci na ministra zahraničí, zdůvodňoval Pražský hrad svůj nesouhlas především tím, že současný europoslanec má negativní vztah k Izraeli. V rozhovoru pro Právo Poche tyto názory vyvrací.
Nicméně v otevřeném dopise členské základně prezentoval typický pohled západoevropských elit, které v jediné funkční demokracii této oblasti vidí hlavní blízkovýchodní problém.
Není jisté, jaký signál chtěl Poche tímto rozhovorem vyslat. Ve funkci ministra zahraničí jej totiž odmítá nejen prezident Zeman, ale i premiér Babiš a také předseda KSČM Filip, jehož strana vládě zajišťuje parlamentní většinu.
Levicový progresivista
O Pocheho postojích si můžeme myslet cokoli, ale nejde přehlédnout rozpory s dalšími klíčovými tvůrci české zahraniční politiky.
Navíc problémy se svými názory má Poche i uvnitř sociální demokracie. V protikladu ke své byznysově-lobbistické politické praxi reprezentuje názory mladší generace z řad takzvaných levicových progresivistů, kteří v minulém období významně ovlivňovali Sobotkovu politiku hlavně orientací na městské liberály a eurooptimistické postoje. Měřitelným výsledkem bylo, že se jim voličská základna oproti volbám 2013 smrskla na třetinu.
Jedno je jisté: svým prvním velkým rozhovorem řekl Miroslav Poche „na shledanou“ i té poslední šanci stanout oficiálně v čele české diplomacie.
