Považujte tento text hodně za velmi osobní a soukromý, přesto je dobré, aby byl zveřejněn. Především proto, aby se zastyděli ti, kteří na rozdíl od vašich blízkých nenašli odvahu postavit se zlu. Vaši blízcí se zlu postavili. Věděli, že riskují život. Zemřeli. Ale nezemřeli beze smyslu. Zachránili naší zemi čest. A to je slovo, které u nás už skoro nikdo nezná.
Zcela vážně nabízím všem pozůstalým po našich vojácích, které zavraždili z náboženských důvodů fanatičtí barbaři v Afghánistánu, zadarmo svou velmi skromnou pomoc. Nic vcelku neumím - ale naslouchat trpícím lidem jsem se za za čtvrt století psaní pro Reflex naučil.
Nejsem klinický psycholog ani psychiatr, ten umí pomoct kompetentně. Pokud by vám ale jakkoliv pomohlo se z té bolesti, kterou nyní prožíváte, vypovídat někomu, kdo už mluvil s hodně trpícími lidmi, napište mi, zavolejte mi a dohodneme se, kde si dáme kafe a kde budu dvě tři hodiny (nebo prostě jak dlouho bude potřeba) jen naslouchat a nevyvracet vám, v jakém pekle nyní zcela pochopitelně jste a jak vám vaši blízcí chybí. Dlužím to totiž vašim synům, kteří položili život i za mě.
Oni jsou s námi dál!
Jsou mrtví, ale navždy budou mít tvář, jméno a obrovskou čest. Tedy vlastnosti, které většina našich spoluobčanů ztratila momentem, kdy se smířili s Babišem v premiérském křesle a Kajínkem jako reklamou vymahačů.
Ti mrtví hrdinové zemřeli v Afghanistánu nejen za své rodiny, ale také za mě a za každého z vás. Z nás. Většina našeho národa je sice naživu, ale život beze cti nemá hodnotu. Takže ti mrtví mladí muži jsou a budou už navždy mnohem víc živí než většina babišíků a zemančíků, kteří se s realitou naší země smířili.
A jak jsem napsal výše: všem pozůstalým, kterým ti islamistickým fanatikem zavraždění muži chybí až k nesnesení a pomůže jim o tom i jenom trochu mluvit, jsem plně k dispozici.
