Záchrana fotbalového týmu z thajské jeskyně

Záchrana fotbalového týmu z thajské jeskyně Zdroj: ČTK/AP

Očima libertariána: Mladí thajští fotbalisté v jeskyni aneb co vlastně zajímá lidi a co chtějí číst

Média nás řadu dní vzrušeně informovala o vývoji situace v thajské jeskyni, kde byli uvězněni mladí fotbalisté a jejich trenér. Plánky, analýzy, varianty, záměry, reportáže… K situaci se dokonce vyjadřoval i premiér Babiš (nabídl, že by ČR mohla pomoci s čerpáním, protože jak sám dobře ví, čerpat tu někteří umí skvěle). Na místo byli vysláni dva čeští hasiči, aby se podívali, jak by ČR mohla pomoci.

Možná i vás napadlo, čím se zpráva o nějaké události ve vzdálené zemi stává natolik zajímavou, aby zaujala česká média. Já sám nevím. Nepochybuji – v daném případě jde jistě o drama, navíc se šťastným koncem, který skončí medailemi pro záchranáře a publicitou pro všechny možné politiky. „Hluboké lidské příběhy“ média milují. Ale… za tu dobu zahynuly po světě tisíce lidí v dopravních nehodách. Tisíce dětí umřely na tak elementární věc, jako je nedostatečný přístup k pitné vodě. Na spoustě míst ve světě po sobě lidi střílejí, znásilňují, mrzačí se, ubližují jeden druhému. Ale média z toho všeho vzrušeně řeší jen 12 kluků a jejich trenéra.

Vybavuji si jeden starý, politicky nekorektní vtip:
Rokují takhle americký a izraelský prezident mezi čtyřma očima, co se situací s Palestinci. Pak si zavolají náčelníka generálního štábu USA a izraelský prezident mu říká: „Právě jsme se domluvili, že zabijeme pět milionů Palestinců v Palestině a jednoho zubaře v New Yorku.“
„Jakého newyorského zubaře a proč?“ ptá se náčelník generálního štábu.
„Vidíš, já ti to říkal, na pět milionů Palestinců se nikdo ptát nebude!“ zubí se izraelský prezident na toho amerického.

Divné zprávy

Ano, média mají výjimečný vliv na společnost. Na to, co lidi zajímá, o čem spolu diskutují. Vytvářejí totiž témata. Většinu pozornosti člověk samozřejmě věnuje svým záležitostem. Rodině. Přátelům. Práci. Zaplacení složenek. Ale v dalších věcech už je odkázán na média. Ta však čím dál víc řeší věci, které mi přijdou divné. „Vousatý muž vyhrál soutěž o královnu krásy!“, „Herečka XY otěhotněla, neví, kdo je otcem!“, „Budou povinné společné záchody pro muže, ženy i dalších 37 oficiálně uznávaných pohlaví?“, „Vědci uvažují o zkřížení kapra s veverkou“ a další.

Možná jsem divný, ale mě by spíš zajímalo, kdy na silnicích ubyde děr, místo aby přibývaly radary kontrolující rychlost. Kdy si začneme chodit k soudu pro spravedlnost, nikoliv pro rozsudek. Kdy začnou jezdit České dráhy na čas. Kdy Česká pošta přestane být noční můrou pro odesílatele i příjemce. Kdy policisté začnou většinově pomáhat a chránit, místo aby buzerovali a trestali, resp. se prali o funkce a prebendy. Kdy registrace vozidel nebude akce na hodiny…

Je spousta věcí, které by mě zajímaly mnohem víc než to, co nám dnes servírují média. Soudě podle reakcí mého okolí nejsem sám.

Autor je zakladatelem Libertariánského institutu.