nahoru

Osa Brusel–Paříž–Berlín aneb Zřícený stůl demokracie v Evropské unii

Rudolf Mládek2. června 2018 • 07:00
Evropská Unie - ilustrační grafika
Evropská Unie - ilustrační grafika
• foto: 
Profimedia.cz

Je známo, že klasický princip dělby moci navrhl nejlépe francouzský filozof Montesquieu (1689–1775), a to na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, aby se zajistila soudcovská nezávislost a výkonná moc byla omezena zákony, jež si nemůže dávat sama. Ústavy demokratických států tento princip obsahují a praktické formy pak s ohledem na vývoj či tradici států bývají odlišné.

Prezidentský systém a český systém

Tvůrci americké ústavy vycházeli z děl významných filozofů (Locke, Hobbes, Rousseau), ale byly to především zásady Charlese Louise Montesquieua, které se nakonec ve velmi funkčním prezidentském systému Spojených států amerických prosadily.

Často je demokracie srovnávána s třínohým stolem. Pokud jedna noha chybí, stůl se kácí, pokud je jedna noha oslabena, stůl má šikmou plochu. Je to dost výstižné.

Prezidentský systém se proto jeví jako nejlepší. Nemůže být překvapením, že evropské demokracie se k němu pomalu, ale jistě přibližují — jako příklad lze uvést Francii. Důvod je prostý, i na české demokracii lze totiž demonstrovat přednosti prezidentského systému: Ačkoliv je česká vláda odpovědna Poslanecké sněmovně, ve skutečnosti propojení vlády a poslanců je tak značné, že o nějaké odpovědnosti nemůže být ani řeči. Proto je „stůl české demokracie“ tak šikmý. A zákony a vládnutí často tak nedokonalé a chybující.

Systém Evropské unie

Po nacismu a socialismu nic horšího už „elity Evropy“ nemohly vymyslet. Pokud se tvrdí, že Evropská unie trpí deficitem demokracie, už to není ani eufemismus, ale naprostá lež. Téměř žádnou demokracii unie nemá. Parlament EU se sice volí, ale poslanci připomínají spíše loutky než politiky. Důvod je prostý: Evropská komise (EK) je autorem tzv. sekundárního práva a mezi toto právo patří vydávat nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Vše neodvolatelně závazné pro členské státy EU. Žádný parlament proto Evropská komise de facto nepotřebuje. A je to tatáž Evropská komise, která se chová jako vláda, neboť se podílí na jednání Evropské unie navenek a spravuje rozpočet EU.

Citujme: „V listopadu 2004 se ujala vlády (!) nová Evropská komise. Komisaři spravují jeden nebo několik resortů běžně označovaných zkratkou DG (V češtině generální ředitelství). Generální ředitelství jsou odborné úřady, mají strukturu podobnou ministerstvům (!) a v jejich čele stojí generální ředitelé, kteří jsou kariérními úředníky.“

V nedemokratickém systému EU je moc výkonná a zákonodárná zjevně spojena do jednoho orgánu a to nemá s demokracií vůbec nic společného. Tvrzení o tom, že sekundární právo je Evropskou komisí odpovědně projednáváno s členskými státy, je asi tak pravdivé, jako že ekonomičtí migranti přicházející do unie jsou většinou lékaři, inženýři, právníci, fyzici apod.

Formálně je sekundární právo unie s členskými státy projednáváno, ale pod tichou hrozbou odebírání dotací, zahajování sankčních řízení atd.

Známé historické fotografie hajlujících českých herců v Národním divadle či těch, co tamtéž podepisovali tzv. Antichartu, dobře onu tichou hrozbu a její dopady připomínají. Jak tedy může vypadat silou vynucované právo, když zákonodárný orgán je totožný s exekutivním? Jako to právo, co z Evropské komise vychází.

V Bruselu je stůl demokracie zcela zřícený. Stačí si připomenout výrok britských politiků: „Bylo jedno, co jsme říkali, co jsme navrhovali, nikdo nás stejně neposlouchal.“ A to Velká Británie představovala druhou nejsilnější ekonomiku EU.

Ohlupování národů

Lidstvo zná dobře z minulosti dva systémy, v nichž zákonodárná moc a výkonná byly spojené: monarchie a totality. Obě formy ukončovaly revoluce, války, nebo dokonce uzbrojení. Žádná se ale nikdy sama dobrovolně nereformovala.

Pokud čeští zastánci této dnešní, nedemokratické unie hovoří o její reformě, nezbývá než se smát. Nic nebude. Když titíž zastánci hovoří o tom, že musíme být v tvrdém jádru, je to doslova komické. Pokud budeme soudit podle velikosti ekonomik, kdo představuje tvrdé jádro unie, pak druhá nejsilnější ekonomika EU (po odchodu Velké Británie) je Francie, která se topí v dluzích, a třetí Itálie a ta je na bankrot. Na Českou republiku žádné „tvrdé jádro“ rozhodně nečeká a přiznejme si i to, že proklamované tvrdé jádro je více než rozměklé a jeho vzývání jen další probruselská mediální vábnička.

Osa Brusel–Paříž—Berlín diktuje členským státům EU nezřídka nevybíravou formou své údajně „prointegrační zájmy“. Ale na konci těchto zájmů bude stále ten zřícený stůl demokracie unie. V této podobě EU není k reformaci, ale ke zrušení. Plán výstavby nových „Spojených států evropských“ musí být založen na demokratických principech. Jinak nikdy nebude pro země, státy, regiony, občany a kohokoliv dalšího přitažlivý.

Dokud se v Evropské unii neprosadí základní principy demokracie, je jakákoliv diskuse o další integraci členských států věcně bezpředmětná.

Autor je publicista, bývalý ředitel Českých drah

Rudolf Mládek


Klíčová slova: Evropská unie, komentáře



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,800
22,280
29,330
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější