Maturitní otázky z češtiny byly věru zábavné. Žáci měli doplnit slovo do ustáleného spojení „… růže přináší“. Kdo napsal čas, propadl. Podle komise měl napsat správné trpělivost. Ale zasáhl ministr a rozhodl, že čas je také správně.
Žáci mohli napsat třeba šetrnost, milenec, zločin, chamtivost, ďábel, anděl, květinářka či mnohá jiná slova, která se k růžím, ty snesou všechno, hodí. Ale není jasné, co vlastně chtěla otázka zkoumat. Smysl pro banalitu? Pro frázi, že trpělivost přináší růže? Vždyť to ani není pravda. Nebo ocenit fantazii? Zločin přináší růže… jak zajímavý paradox. Chceme žáky, kteří mechanicky opakují ustálené fráze, nebo žáky tvořivé, kteří ze slov růže a chamtivost vytvoří dráždivou představu o hořkosti života?
Podivné také je, že správné odpovědi určuje ministr bez důvěry podle odborné komise. Přitom správná odpověď neexistuje. Existují odpovědi zajímavé a omšelé. Ale i v tom se mohou lidé různit. Co je pro jednoho banální, je pro jiného hluboký objev.
Divné také je, že žák, jenž neví, že růže přináší trpělivost, kvůli takové hlouposti propadne z testů. Byl to 4501 žák. Propadnout z testů u maturity může být dosti velký šrám na duši maturanta, zejména když propadne pro takovou nicotnost. Může se to s ním táhnout po celý život. I manželka bude po letech říkat kamarádkám: Ten můj už tenkrát nevěděl, kdo přináší růže. Manžel přece, ne trpělivost. Tak jsem na to, holky, zaklekla… a nosí.
Naštěstí se objevil ministr bez důvěry a zachránil ty, kteří si vybrali slovo čas. Možná si další vybrali jiné slovo, ministr je nezachránil a propadli. Jestli na takových nejasných otázkách a svévolných rozhodnutích komise či ministra bez důvěry stojí celé maturity, bůh s námi. A za úkol si ke slovu „maturita je…“ sami doplňte vhodné slovo. Bude se divit, co vás napadne.
