V půlce března se začal odpočítávat poslední rok členství Velké Británie v EU. Tak to alespoň určila britská vláda pod vedením premiérky Theresy Mayové na základě výsledku referenda z června 2016. Jenže způsob odchodu Spojeného království stále není jasný a odpůrci brexitu věří, že se odchodu ještě podaří zabránit.
Mayová loni v březnu poslala do Bruselu oznámení, že země chce aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy, který spouští odchod z Unie. Podle unijních pravidel má členství takto postupující země skončit přesně za dva roky, tedy pokud se stát s Unií nedomluví jinak.
Československý scénář
Zvenku se zdá, že kostky jsou vrženy a vše je jasné. Při podrobnějším pohledu ale uvidíme, že vývoj v království hodně připomíná situaci, jež u nás panovala kolem rozdělení Československa.
Britové si totiž podobně jako tehdy Slováci u volebních uren vybrali změnu, ale ani oni teď úplně přesně nevědí, jak by ta změna měla vypadat. Otázka v referendu byla totiž jednoduchá, ale odpověď na ni moc nevyřešila.
Britové opravdu zvolili brexit, ale dosud není jasné, jak má takový brexit konkrétně vypadat a jak k němu má země vlastně prakticky dospět. I to trochu připomíná naši zkušenost se situací, kdy Vladimír Mečiar chtěl slovenskou suverenitu, ale původně v rámci konfederace.
Ochromená premiérka
Samotná premiérka prosazuje variantu tzv. tvrdého brexitu, podle něhož země s Unií maximálně přetrhá klíčové vazby, opustí společný trh a nebude mít se zbývající sedmadvacítkou ani celní unii, ani volný pohyb osob, zboží či kapitálu. Premiérka je přesvědčena, že si země s Unií pouze vyjedná výhodnou obchodní smlouvu. Mayová chtěla loni získat silný mandát prosazovat svou vizi brexitu vyvoláním předčasných voleb, ale ty jí místo jasné většiny přinesly jen menšinovou vládu závislou na protestantské straně ze Severního Irska.
To komplikuje jednání o brexitu, protože Mayová už asi stranu do dalších voleb nepovede a každou chvíli se šíří informace, že se blíží její výměna v čele vlády za někoho ze silných zastánců odchodu z EU. Euroskeptici ve straně ovšem stále s výměnou premiérky vyčkávají, protože jsou si vědomi, že jedině ona je schopna umírňovat druhý pól strany, kde si skupina poslanců přeje co možná nejměkčí variantu brexitu.
Konzervativci sami kvůli proevropským stranickým rebelům totiž v Dolní sněmovně nemají většinu, aby tvrdý brexit prosadili. Kdyby Dolní sněmovna hlasovala o podobě brexitu, asi by v ní vyhrála nějaká jeho umírněnější podoba.
Klíč k tomu, jaký brexit nastane a zda se nakonec opravdu uskuteční, má tak v rukou nyní hlavně lídr opozičních labouristů Jeremy Corbyn. Většina jeho strany by brexitu ráda zabránila, nebo alespoň prosadila, aby země zůstala alespoň v celní unii či ve společném trhu. Samotný Corbyn je ovšem velmi levicový starosocialista a Evropskou unii považuje za příliš pravicovou, takže osobně zatím proti brexitu nic zásadního nepodnikl.
Zase Soros
Odpůrci brexitu proto stále věří, že mu lze ještě nakonec zabránit. Upínají se k myšlence druhého referenda, které by podle jejich představ mělo schválit podmínky, za nichž Mayová nakonec odchod z EU vyjedná. Přejí si, aby se v referendu vybíralo mezi odchodem podle vyjednaných podmínek a setrváním v EU.
Jejich snění trochu nahrávají průzkumy nálad Britů, kteří podle posledních čísel lehce favorizují setrvání v Unii. Náskok tohoto tábora je ovšem poměrně těsný, jen ve výši dvou tří procent, což odpovídá průzkumům v době referenda, jež pak ale dopadlo opačně a přineslo těsnou většinu pro odchod.
Na obou stranách vnitrobritské barikády se proto nyní šikují síly k závěrečnému boji o podobu brexitu. Organizace, které bojovaly za setrvání v EU, dostaly velký finanční dar od George Sorose a chystají se lobbovat mohutně za druhé lidové hlasování. Zastánci brexitu chtějí zase bránit tomu, aby politici „ukradli“ výsledek prvního referenda a vystoupení z EU zabránili.
