nahoru

Nizozemci končí s referendy. Proč vzorová západní demokracie zavrhla experiment s přímou demokracií?

Petr Sokol24. března 2018 • 14:00
Nizozemci v referendu odmítli dohodu o přidružení Ukrajiny k Evropské unii poměrem 64 procent ku 36 procentům hlasů.
Nizozemci v referendu odmítli dohodu o přidružení Ukrajiny k Evropské unii poměrem 64 procent ku 36 procentům hlasů.
• foto: 
ČTK, EPA, Reuters

Zatímco u nás se krok za krokem blížíme k zavedení referend, jedna zavedená západoevropská demokracie právě svůj experiment s tímto prvkem přímé demokracie ukončila. Jde o Nizozemsko, v mnohém vzorový demokratický stát, který se rozhodl po třech letech referenda zrušit, protože se neosvědčila. V Nizozemsku převládl názor, že se stala nástrojem menšiny k blokování rozhodnutí demokratické většiny.

Referendum bylo v Nizozemsku zavedeno rozhodnutím parlamentu v roce 2015. Bylo ovšem omezeno pouze na hlasování o zákonech, které byly právě schváleny nizozemským parlamentem, a navíc z něj bylo vyloučeno například rozhodování o rozpočtových věcech nebo záležitostech monarchie a královské rodiny.

Pokud chtěl někdo schválený zákon podrobit referendu, musel během čtyř týdnů od definitivního rozhodnutí parlamentu sebrat deset tisíc podpisů nizozemských voličů. Když se mu to povedlo, nevstoupil zákon v platnost a začala běžet další lhůta. Ta trvala dalších šest týdnů a „vyvolavači“ referenda během ní museli získat 300 tisíc podpisů, aby bylo referendum uskutečněno. Vzhledem k počtu nizozemských a českých voličů by tomuto číslu u nás odpovídalo 200 tisíc podpisů.

V případě úspěchu „sběračů“ podpisů se v Nizozemsku skutečně mohlo konat poradní lidové hlasování, pro jehož platnost zákon předvídal minimální účast 30 procent všech oprávněných voličů.

Když přišlo k urnám dost voličů, kteří projednávaný zákon většinově odmítli, musel se jím znovu zabývat parlament. Zákon v případě odmítnutí referendem totiž mohl začít platit pouze, pokud ho parlament schválil ještě jednou.

Za tři roky fungování referend v Nizozemsku se uskutečnilo pět pokusů o jejich vyvolání, ale jen dva došly až k všelidovému hlasování.

Zástupné hlasování

Poprvé se tak stalo před dvěma lety, kdy skupina kritiků evropské integrace sesbírala dostatek podpisů pro vypsání lidového hlasování o rozhodnutí parlamentu ratifikovat Dohodu o přidružení Ukrajiny k Evropské unii. To nebyl pro Nizozemce vzhledem k vzdálenosti obou zemí palčivý problém, ale euroskeptici dokument využili k zástupnému hlasování o důvěře v Evropskou unii jako celek. Systém nizozemských referend totiž neumožňoval rozhodovat v nich o setrvání země v Unii.

Už prvotní využití referenda ale svým výsledkem ukázalo své slabiny. Přišlo k němu totiž jen 32 procent voličů. To sice znamenalo, že hlasování bylo platné, ale zároveň relativizovalo jeho celkový výsledek. Jasná většina hlasujících (61 %) totiž hlasovala proti asociační dohodě s Ukrajinou, ale ve výsledku se jednalo jen o 19,5 % všech nizozemských voličů.

Část politických stran (ty vládní) navíc před referendem vyzvala své voliče, aby zůstali doma a znemožnili tím platnost referenda. I díky tomu se nedalo říct, že těm, co nehlasovali, byla otázka ukrajinského přidružení lhostejná a vlastně by se stejně neměli počítat.

Takto komplikovaný výsledek přidělal práci vládě, která ho respektovala. Nakonec vyjednala s ostatními státy EU doplňující protokol, který obsahoval ujištění, že přidružení Ukrajiny neznamená, že by získala statut kandidátské země. Po podepsání tohoto protokolu parlament dohodu o přidružení napodruhé schválil.

Referendum „porodilo“ stranu

Referendum o ukrajinském přidružení ovšem mělo na nizozemskou politiku kromě popsané komplikace ještě jeden dopad. Na základě předreferendové kampaně se zrodila nová politická síla – Fórum pro demokracii (FvD).

Protestní strana podporující přímou demokracii a kritizující EU se v čele se svým lídrem Thierry Baudettem nejprve dostala ve volbách do parlamentu. Následně formace, kterou můžeme popsat jako „Wilders light“, zaznamenala velký nárůst popularity, jež ji aktuálně v průzkumech staví až na druhé místo mezi nizozemskými politickými stranami.

Hrozba terorismu versus ochrana soukromí

Kritika fungování referenda se v Nizozemsku ještě posílila, když bylo loni sebráno dost podpisů na vypsání hlasování, které mělo odmítnout novelu zákona o tajných službách. Ta dávala tajným službám kvůli boji s terorismem větší pravomoci při sledování aktivit na internetu.

Hlasování o zákonu bylo vypsáno v kombinaci s komunálními volbami na tuto středu. I na základě tohoto referenda v Nizozemsku vážená poradní instituce Státní rada, které předsedá král a skládá se hlavně z právníků, navrhla referenda zrušit.
Nizozemský parlament návrh převedl do zákona letos v únoru. Opozice a hlavně protestní strany zprava i zleva bouřily, ale pravostředová koalice měla v obou komorách většinu pro ukončení experimentu s nizozemskými referendy.

Konec referend

Středeční hlasování o pravomocích tajných služeb proto bylo minimálně na nějakou dobu posledním lidovým hlasováním v zemi. Mimochodem skončilo nejasným výsledkem, když 49 procent voličů bylo proti zákonu a 48 procent ho podpořilo. Zbytek voličů odevzdal bílý lístek, takže ani jedna ze stran sporu nezískala většinu.

I v Nizozemsku se tak potvrdilo, že zavedení referend není jednoduchá věc, která by všude fungovala jako ve Švýcarsku. Praktickým Nizozemcům připadalo, že akorát brzdí fungování demokracie a mohou narušit právní stát.




+ dárek navíc
K předplatnému dárek navíc

Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,610
21,750
29,210
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější