O víkendu nevybírali svého prezidenta jen Češi. Funkci hlavy státu v nedělních volbách obhajoval také prezident země tisíce jezer. A zatímco u nás se počítal pomalu každý hlas a společností lomcovaly emoce, ve Finsku byl již v prvním kole a s téměř dvěma třetinami hlasů opět zvolen současný držitel nejvyšší státní funkce Sauli Niinistö.
Tento muž s barvitým životopisem, který přežil cunami, chodil s Miss Finska, vzal si o 29 let mladší kolegyni či předsedal Finskému fotbalovému svazu, je symbolem zásadového politika, ale hlavně prezidentem, který názorně ukázal, jak to vypadá, když prezident dokáže opravdu spojovat svůj národ.
Sauli Niinistö vyhrál s velkým přehledem prezidentské volby už před šesti lety, ale teď pozici obhájil doslova drtivě, když jeho hlavní vyzyvatel dostal o více než 50 procentních bodů méně hlasů než on. Niinistö přitom není nějakým omyvatelným politikem nebo „profesorem egyptologie“, který by nikomu nemohl vadit. Naopak je prvním finským prezidentem z řad konzervativní a pravicově vyhraněné Národní koaliční strany (KOK) po 45 letech. To vynikne v zemi, kde je politika dlouhodobě postavená na konsensuálním přístupu a prezidenti dosud pocházeli hlavně ze středu politického spektra. Niinistö má ovšem už dlouho u finské veřejnosti zcela originální postavení, za které vděčí i velmi turbulentnímu životnímu příběhu, jenž by snad vydal na filmový scénář.
Tragická nehoda
Devětašedesátiletý právník Sauli Niinistö má za sebou dlouhou politickou kariéru. Působil řadu let jako poslanec a v roce 1994 byl zvolen do čela tehdy rozhádané konzervativní strany. Krátce po tom stihla jeho život těžká rána. Když strana startovala volební kampaň, jela na tuto akci také jeho žena Marja-Leena. Po cestě ovšem měla dopravní nehodu, při níž zahynula. Niinistöho strana po volbách vstoupila do duhové koalice sociálně demokratického premiéra Paava Lipponena, ale šéf konzervativců se po smrti ženy musel sám starat o dva syny, a proto místo plánovaného resortu financí stanul na čas v čele méně náročného resortu spravedlnosti. Na finance přešel až o rok později, když překonal nejhorší dobu po manželčině smrti, kterou později popsal ve své knize.
Díky striktní úsporné politice dokázal v čele rezortu financí smazat schodek, který předtím vznikl zejména kvůli krizi finského hospodářství, způsobené rozpadem sovětských trhů. V roce 2000 ho konzervativci chtěli nominovat do prezidentských voleb, ale Niinistö s odkazem na rodinnou situaci odmítl, a naopak vyhlásil svůj odchod z politiky. Slovo dodržel a odešel pracovat jako viceguvernér do Evropské investiční banky.
Vše o prezidentských volbách v Česku >>>
Mimo politiku však dlouho nevydržel. Napodruhé již nabídku své strany kandidovat na hlavu státu neodmítl. Vstoupil do obtížného souboje s tehdy velmi populární úřadující socialistickou prezidentkou Tarjou Halonenovou. Přes papírově slabší výchozí pozici Niinistö prohrál jen těsně. O rok později se vrátil do parlamentu a ve volbách získal nejvyšší počet osobních hlasů v dějinách finské politiky. Od této chvíle byl „prezidentem na čekané“. V parlamentních volbách v roce 2011 opět získal skvělý osobní volební výsledek, což zhoršilo jeho vztahy s novým konzervativním premiérem Jyrkim Katainenem.
O generaci mladší politik se obával, jak by se mu vládlo s ostříleným veteránem Niinistöm v roli ministra. Niinistö proto nakonec zvolil spíše ceremoniální funkci předsedy parlamentu a zaměřil se na prezidentskou kampaň roku 2012. V ní historicky dosud největším náskokem (63 procent) doslova „přejel“ zeleného protikandidáta Pekku Haavista, který se proti němu mimochodem postavil znovu i letos. Před šesti lety se ještě dostal do druhého kola, teď už prezidentský souboj skončil podle očekávání hned v prvním kole, kde stávajícího prezidenta volilo téměř 63 % Finů. Niinistö se mimochodem zúčastnil všech předvolebních debat před letošním prvním kolem.
Zásadový politik
V zemi od něj nikdo ani nečekal nic jiného. Finský etnolog Jani Seikkula před časem popsal Reflexu příběh, který symbolizuje Niinistöho přístup k veřejné službě. Každý finský poslanec má po odchodu z parlamentu nárok na penzi. Niinistö se ovšem této finanční výhody vzdal. Kdyby to udělal veřejně, mohlo by se to vykládat jako populistický krok. Jenže Niinistö nikoho neinformoval a odhalil to až náhodou jeden finský novinář.
Novému prezidentovi pomohl k současné popularitě samozřejmě i jeho barvitý život. Několik let po smrti své ženy navázal vztah s bývalou Miss Finska, o dvaadvacet let mladší poslankyní Tanjou Karpelovou, a dokonce se s ní na čas zasnoubil. Politická pikantnost románku ale spočívala v tom, že on byl ministrem, ona poslankyní za opoziční Stranu středu. Vztah později skončil, ale záliba v mladších ženách se u budoucího prezidenta nevytratila. Později se oženil s tiskovou mluvčí své strany, jež je pro změnu dokonce o 29 let mladší než on a s níž v únoru čekají první společné dítě.
Velké publicitě se těšil Niinistö také po dalším poměrně traumatickém zážitku. Silvestr v roce 2004 trávil se svými oběma syny v thajském letovisku Khao Lak. A právě tehdy se Indickým oceánem po zemětřesení na dně moře prohnala vlna cunami, která i toto letovisko zasáhla ničivou silou. Niinistö se zachránil pouze tím, že s jedním synem vyšplhali na sloup veřejného osvětlení, zatímco druhý jeho syn našel záchranu na střeše jednoho z domů. Body Niinistömu přináší také politická uměřenost. Sám podporuje třeba vstup země do NATO, ale vyhlásil, že jako prezident bude v této otázce zdrženlivý, protože si ho většina Finů nepřeje. I proto ho mají Finové stále rádi.
