Přes všechny sankce a hrozby největší vojenské mocnosti dějin vychází severokorejský režim zatím ze souboje ze zbytkem světa jako suverénní vítěz. Přítrž jeho zpupnosti může učinit Čína – i když jinak, než se obvykle tvrdí.
Je to souboj tak nerovný, že by se snad ani neměl odehrát. Ostatně, FC Blšany taky nevyzývají k utkání fotbalovou Barcelonu.
Jen jedno číslo pro srovnání: Spojené státy vydaly na vývoj bojového letounu F-35 přes 400 miliard dolarů. Celoroční produkci severokorejské ekonomiky by si za to mohly koupit dvacetkrát, a ještě by zbylo na několik Pandurů.
Přesto je to v posledních měsících právě Severní Korea, kdo v diplomatickém duelu s Washingtonem tahá za delší konec provazu. V tomto roce odpálila 23 raket, z nichž jedna přeletěla Japonsko, další by mohla doletět nad kterékoliv severoamerické město a navrch odpálila to, co sama označuje za vodíkovou pumu. A americká reakce?
„Sedněme si ke stolu, ať už kulatému, nebo čtverhrannému, to je jedno, a bavme se klidně o počasí.“ Čerstvá slova amerického ministra zahraničí Rexa Tillersona, která nelze přeložit jinak než jako projev zoufalství, ba přímo žebrání o diplomatické rozhovory. Zjevná narážka na americkou porážku ve Vietnamu těmto slovům dodává korunu trapnosti (rozhovory u „čtverhranného stolu“ požadovali po USA vietnamští komunisté v závěru vietnamské války, za účasti Washingtonu, Severního a Jižního Vietnamu a Vietcongu). Vedle Trumpových vyhrůžek vymazáním z mapy symbolizuje Tillersonův přístup méně viditelnou, ale možná podstatnější tvář americké diplomacie vůči Severní Koreji.
Jak je možné, že vládce země, ještě před pár lety zmítané hladomorem středověkých rozměrů, vodí USA za nos? Tady jsou některé podstatné důvody.
Největší teroristický útok dějin
„Zapomeňte na vojenské řešení severokorejského problému. Aspoň do té doby, než mi ukážete, jak přitom nepřijde o život deset milionů obyvatel Soulu“.
To není výrok zarytého pacifisty. Naopak. Stojí za ním Stephen Bannon, bývalý Trumpův vlivný poradce, který sám o sobě tvrdí, že miluje válku a jen špatně skrývá, jak se těší na údajný budoucí konflikt Ameriky s Čínou.
Bannon tato slova pronesl poté, co dostal z Bílého domu padáka, s cílem ilustrovat prázdnotu prezidentových hrozeb Severní Koreji. A měl pravdu.
To, že Soul leží na dostřel od severokorejských palebných pozic, je dobře známý fakt. Stejně tak i to, že na megapoli se zhruba 24 miliony obyvatel míří zřejmě víc než deset tisíc hlavní a že severokorejský režim je připraven reagovat na vojenský zásah zvenčí masivním útokem na jihokorejské civilisty. Počet případných obětí je těžké odhadnout. Často udávaných 100 tisíc mrtvých během prvního dne války zřejmě odpovídá spíš údajům severokorejské propagandy. Přesto by tyto okamžiky Jižní Koreu velmi bolely.
A pak jsou tu méně známé důvody, proč chirurgický úder proti Severní Koreji nepřichází v úvahu a místo něj bychom byly svědkem zdlouhavé, zřejmě několikaměsíční krvavé kalvárie.
I. Terén možného bojiště
„Letěl jsem nad hranicí ve vrtulníku a řekl jsem si: sakra, tohle bude noční můra“. Tak situaci komentuje penzionovaný americký generál, který měl dříve na starosti perimetr americké obrany v Koreji. Možnou bitevní zónu vroubí příkré, žilové svahy. Severokorejské dělostřelectvo mělo několik desítek let na to, aby se v nich ukrylo v síti hlubokých jeskyní. Americké letectvo by jej nakonec zlikvidovalo. Rozhodně ale ne hned a ne dřív, než by stačilo způsobit děsivé škody.
II. Chemické a biologické zbraně
Kimův režim jich má v arzenálech tisíce tun. O jeho ochotě je nasadit nemůže být pochyb. I kdyby americké letectvo zničilo celé severokorejské letectvo a všechny rakety, nad jihokorejská města by jedy mohly donést drony. I těch si severokorejská armáda vytvořila rozsáhlou zásobu.
III.
Severní Korea také vybudovala tisíce tunelů a umělých jeskyní, a to nejen na ochranu před americkým bombardováním. Už několikrát Jihokorejci objevili tunely pod svými obrannými postaveními, které měly sloužit jako cesta severokorejských vojáků k rychlé ofenzivě. Největší z dosud objevných staveb tohoto druhu měla půldruhého kilometrů a za hodinu jí mohlo proniknout na 30 tisíc vojáků. Ne náhodou se vojáci americké 1. jízdní divize v těchto dnech narychlo cvičí právě v boji pod zemí.
IV.
Vedle milionů špatně živených rezervistů, se kterými Pchjongjang počítá jako s „potravou pro děla“, disponuje i řadou dobře vycvičených a režimu fanaticky oddaných speciálních jednotek. Ty mají být za nepřátelskou linií vysazeny například pomocí miniponorek. Jejich úkol by zřejmě spočíval i v teroristických útocích.
Ve zkratce řečeno: Kim sice vládne jedné z nejchudších zemí na světě. O jeho možnosti vyvolat odplatou za vojenskou intervenci de facto největší teroristický útok v dějinách by ale nemělo být pochyb.
