Český rozhlas zjistil, že firmy skupiny Agrofert budoucího premiéra Andreje Babiše, hospodaří i na polích, které jim nepatří nebo k nim nemají žádnou smlouvu. Navíc za ně pobírají zemědělské dotace. Nejde ale jen o Babiše. Je to případ, který naplno ukazuje, v jak smutném stavu jsou u nás i desítky let po pádu komunismu majetkové vztahy.
Podle datové analýzy Rozhlasu využívá Agrofert nejméně 1700 hektarů, které mu nepatří a nemá k nim žádný právní vztah. Navíc z Evropské unie využívá dotace, které podle rozhlasem osloveného advokáta Václava Vlka dostává protiprávně a jde o dotační podvod.
“Nejede v tom jenom Agrofert,” řekl Reflexu agrární analytik Petr Havel. “Základní příčinou je komunistická kolektivizace, nedořešené restituce a vůbec nepořádek v půdní držbě, který v Česku panuje.”
Podle Havla k takovým situacím dochází, protože skutečný vlastník se o své pole nestará, posledních deset let ho třeba ani neviděl anebo dokonce ani neví, že mu patří. Často je to výsledek komunistické kolektivizace, kdy vyvlastněný hospodář emigroval nebo byl přesunut na druhý konec republiky a potomci o tom nemají ponětí.
“Zemědělství je v českém právu trochu divná oblast s divnými pravidly. Zákon například vlastníkovi ukládá povinnost se o půdu starat. No a když se nestará, tak se postará někdo jiný,” vysvětluje Havel českou zemědělskou praxi. Podle něj také proto ani není úplně jasné, zda jde v případech hospodaření na poli, které není vaše, skutečně o trestný čin a dotační podvod.
Ve skutečnosti nepředstavují “cizí pole” pro Agrofert ani jedno procento půdy, na které kolos hospodaří. Navíc “poškození” majitelé se nehlásí.
Případ zemědělského “squattingu” ale ukazuje o poznání závažnější, i když mnohem obtížněji uchopitelný problém, a tím je vztah Čechů k majetku, vypořádání se s komunismem, který důkladně přerval majetkové vztahy a spolu s nimi i vztahy lidské a vztah ke krajině a k okolí vůbec.
Ani stát není schopný majetkové vztahy dát do pořádku. Zjevně to pro vládnoucí garnituru není nic moc důležitého. Přitom soukromý majetek je v konečném důsledku to, na čem stojí svobodná společnost a tržní hospodářství. Rozvolněný vztah k majetku je naopak podrývá.
Brát dotace za půdu, která mi nepatří, je odporné, ostatně jako dotace celkově. Jenže proti pár hektarům pro Babiše za pole, o která se nikdo nehlásí, jsou stále rozklížené majetkové vztahy mnohem horší problém.
