To už není normální, řekne si při sledování nebo čtení zpráv ze vzdáleného světa nebo blízkého okolí asi občas každý z nás. S postupujícím věkem čím dál častěji. Aspoň u mě to tak funguje. Zde mé privátní shrnutí nenormálností z posledních dnů.
Je normální, že…
… německý Ústavní soud uznal existenci třetího pohlaví, mnozí „moderní“ rodiče vychovávají své děti v bezpohlavnosti (ať se rozhodnou samy, co jsou) a po londýnském metru ruší kvůli třetímu pohlaví tradiční oslovení „Dámy a pánové“ i v metru v New Yorku? Co třeba „Dámové a pánové“? Nebo „Dámové, pánové a dámopánové“?
… na jedné straně s velkou pompou odstartoval v jedné z českých televizí seriálový pořad omilostněného vraha Kajínka a zároveň světová kinematografie maže ze své historie amerického herce Kevina Spaceyho, protože si kdysi sexuálně dovoloval na kluky? Poté, co se oscarový režisér Ridley Scott rozhodl přetočit jeho roli jiným hercem, zdravý rozum, pokud se něco takového kdy točilo kolem Hollywoodu, odešel.
… se na sociálních sítích rozpoutala vpravdě odpudivá kampaň proti dětem ze školní fotografie prvňáčků základní školy v Teplicích, na které se vyskytuje nadpoloviční většina dětí arabského nebo romského původu? Můžeme si myslet o kořenech problému muslimské migrace cokoliv, stejně tak o sklonech Romů ke zneužívání sociálního systému, ale posílat děti do plynu je projevem čisté necivilizovanosti a barbarství.
… že britský řetězec Tesco ve své vánoční reklamě ukázal muslimskou rodinu, kterak se raduje z narození Ježíše Krista? To budou za chvíli křesťané slavit v reklamách ramadán? To chce Tesco trumfnout Lidl, jenž ve svých letácích odstraňuje z kupolí kostelů kříže?
… že předseda Evropského parlamentu Antonio Tavani navrhl zvýšit na dvojnásobek rozpočet Evropské unie a k překvapení všech, jimž ještě zbyla špetka zdravého rozumu, nezasahuje v Bruselu doktor Chocholoušek a jeho spolupracovníci a neodvážejí ty, kdo to myslí vážně, ve svěrací kazajce?
… že nadpoloviční většina mladých Američanů chce podle průzkumu žít v komunismu? Neměli by si to nejprve zkusit?
A tak by se dalo pokračovat téměř donekonečna. Asi tak dlouho, než člověk nutně začne přemýšlet, která doba byla vlastně normální nebo, spíše řečeno, nejnormálnější. Když vládl ten, a ne ten, když jsem byl mladý a zdravý, když nebyly ty internety, když…
Asi nejdůležitější je odpověď na otázku: Byli byste ochotni svěřit definici normality někomu jinému než sami sobě? A je to normální?
Text vyšel jako editorial v tištěném Reflexu č. 46/2017.
