V médiích se stále častěji píše o odlišném vnímání společenských norem u muslimů. Tyto rozdíly v chápání témat, jako je třeba násilí na ženách, jsou i vděčným tématem veřejné debaty a politiků stavějících svou agendu na odporu proti islámu a imigraci. Ovšem i mezi samotnými muslimy je o těchto tématech diskuse. V České republice se sice tato mezimuslimská debata příliš nedostává na veřejnost, ale před pár dny se jeden takový případ do internetové debaty dostal.
Český muslimský blogger tuniského původu Hatem Berrezouga napsal blog pod názvem Otevřený dopis předsedovi Muslimské obce v Praze, Mohammedu Abdel Mageedovi (Al Asmar), kde kritizuje veřejné vystupování Muslimské obce v Praze v otázce islámského práva a tématu násilí na ženách.
Hatem Berrezouga na adresu Muslimské obce v Praze (MOP) napsal: „Obhajují bití ženy podle práva šárí’a, které v jeho moudrosti a laskavosti nemá nechat žádnou stopu ani způsobit bolest, když má muž zrovna něco po ruce, třeba miswák čili dřívko na čištění zubů. Po rozhořčení některých diskutujících ještě zdůraznili, že se jedná ‚jen‘ o plácnutí, zřejmě MOP nepovažuje vztáhnutí ruky na ženu za fyzické zastrašování, ponižování a psychické týrání, což už je domácí násilí a útok na lidskou důstojnost.“
Byť Berrezouga kritizuje projevy administrátora facebookové stránky Muslimské obce v Praze, tak se nejedná o jediný případ. V knize Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici: Mýtus a realita, kterou vydala Muslimská obec v Praze v nakladatelství Ústředí muslimských obcí v roce 2010 a jež se stále prodává v knihkupectvích a rozdává v mešitách dětem navštěvujícím je v rámci exkurzí se školami, autor Šaríf Abd al-Azím píše na stranách 41 a 42:
„A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte (1) a (2) vykažte jim místa na spaní (3). Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký. (4) A obáváte-li se rozvratu mezi oběma, povolejte rozhodčího z jeho rodiny a rozhodčího z její rodiny. A přejí-li si oba manželé usmíření, Bůh mezi nimi zařídí shodu, neboť Bůh je vševědoucí a dobře zpraven.“ (korán 4:34-35)
Nejprve mají být vyzkoušeny první tři možnosti. Jestliže nepomohou, měla by se vyhledat pomoc rodin obou manželů. Je třeba poznamenat, na základě výše uvedených veršů, že bití (podle Prorokových vysvětlujících veršů spíše symbolické plácnutí) vzpurné manželky je pouze dočasným opatřením, ke kterému se přistupuje až na třetím místě v krajním případě a v naději, že by to mohlo napravit její provinění.
Jak tedy správně poukazuje Berrezouga, anonymní představitel Muslimské obce v Praze schvaluje užití zastrašování a symbolického naznačení fyzického násilí ze strany muže proti ženě. A nejde o výjimečný případ, ale o názor vedení Muslimské obce v Praze, jenž je vydáván i za správný islámský postoj již několik let. Přes to vše samotná Muslimská obec na svém facebookovém profilu píše: „Dále jsme jasně napsali, že v islámu není povolené jakékoli násilí na ženách a sám prorok Mohamed v celé historii nikdy neudeřil žádnou ženu! V žádném případě není pravda, že podporujeme fyzické násilí na ženách, nikde o tomto řeč nebyla.“
Představitel Muslimské obce v Praze tak vůbec nevnímá užití psychického zastrašování jako násilí, ale jako přijatelný způsob řešení sporu mezi manželi. Ovšem v naší společnosti je pohled na domácí násilí úplně odlišný a jakékoliv násilí, tedy i psychické či naznačující užití fyzického, je považováno za špatné a nepřijatelné. „Domácí násilí je především fyzické, psychické anebo sexuální, ke kterému dochází mezi blízkými osobami. O domácí násilí se jedná vždy, pokud jsou přítomny všechny následující znaky,“ píše se na webu Policie ČR.
Obdobně Rosa – centrum pro ženy, z. s., nezisková organizace věnující se pomoci týraným ženám – o projevech domácího násilí píše na svém webu: „Psychické násilí, nadávky, obviňování, pokořování a ponižování, zesměšňování ve společnosti, vyhrožování fyzickým násilím, zastrašování, odepírání spánku či potravy, vydírání sebevraždou, rozbíjení či ničení Vašich věcí, vyhrožování únosem dětí, znemožněním v zaměstnání, zbavením svéprávnosti apod.“
Byť je snaha Berrezougy o vedení vnitromuslimské debaty a prokázání špatného výkladu islámu šířeného Muslimskou obcí v Praze chvályhodná, je otázkou, nakolik má možnost reálně ovlivnit vnímání problematiky domácího násilí a nepřijatelného chování, včetně výkladu kontroverzních části koránu, v rámci rozrůstající se české muslimské komunity?
