Že je naše planeta zaneřáděna plasty nejen od Šumavy k Tatrám, ale doslova od Aljašky k Austrálii, je zcela zřejmé, a jisté je i to, že plasty představují jeden z největších ekologických problémů do budoucnosti. Zatím se to týkalo především volné přírody, moří, rozvojových zemí a také potravinářství. Jsou nově rizikem i pro pitnou vodu, a tedy pro nás?
Nikdo neví, dosavadní poznatky ale ukazují, že ne. Alespoň ne v naší zemi. Jenže některá média u nás právě tento dojem vyvolala. O co tedy ve skutečnosti jde?
V prvé řadě je to velikost „mikroplastů“, o nichž před časem informovala aktivistická americká skupina novinářů Orb Media. Ta má činit až několik milimetrů, což ovšem v praxi znamená, že tak velké objekty neprojdou filtracemi na úpravnách vod, odkud je voda distribuována do domácností spotřebitelů.
Uvedená skupina mimochodem nejsou žádní odborníci, jak se jí snažila prezentovat některá naše média. Stejně tak expertka Sherri Mahonová, na níž se média odvolávají, neexistuje. Ve skutečnosti jde o profesorku chemie na katedře geologie a environmentálních věd státní univerzity v New Yorku Sherri A. Mason, která se opravdu mikroplastům věnuje a publikuje o nich výsledky vědeckých výzkumů. Žádná z jejích publikací se ale nezabývá pitnou vodou.
„Mikroplasty“ v pitné vodě, které mohli vidět v tomto týdnu lidé v televizi pod mikroskopem vědců z Mikrobiologického ústavu Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, navíc žádnými „mikroplasty“ být nemusely. Zabírané vlákno mohlo být docela dobře vlákno textilní, polétavý prach nebo biologický materiál, neboť nikdo ani náznakem neuvedl jakoukoli informaci složení a původu pod mikroskopem zkoumaného objektu.
Do vody se navíc objekt dostal pravděpodobně druhotnou vzdušnou kontaminací. Jinými slovy – v upravené pitné vodě z úpravny vody a vodovodu zřejmě žádné „mikroplasty“ nejsou a tam také nikdo vodu reportáži neodebíral - ta byla totiž odebrána v domácnosti spotřebitele, kde může dojít, a jistě také on-line dochází, ke kontaminaci vody čímkoli, co zrovna poletuje ve vzduchu.
Problém je také už samotný pojem „mikroplast“ - ten totiž zahrnuje skoro nekonečnou škálu látek včetně jejich reziduí (pozůstatků), přičemž každá z nich má na lidský organismus jiný vliv. V současné době přitom neexistuje na celém světě metodika, jak přítomnost takových látek ve vodě hodnotit, ani jak je laboratorně určovat. Kromě toho by přítomnost „mikroplastů“ ve vodě signalizovala vyšší přítomnost mikroorganismů, které se plasty živí, a to se při pravidelném zkoumání vzorků pitné vody neděje.
Jinými slovy - upravené pitné vody není třeba se bát. Plastů na planetě ale zcela jistě ano.
Autor provozuje portál o vodě nase-voda.cz
