Fotografie z místa výbuchu v Manchesteru od Kateřiny Kaškové

Fotografie z místa výbuchu v Manchesteru od Kateřiny Kaškové Zdroj: Kateřina Kašková

10 osudových chyb Evropy, které vedou k terorismu. Politici řeční, ale problémy zůstávají nevyřešené

Slyšíme to po každém teroristickém útoku v Evropě. Politici se postaví před kamery a spustí: „Ochráníme naši zemi, uděláme cokoli, abychom to zastavili, zavedeme nová opatření, zpřísníme zákony. Buďte jednotní a v klidu.“ Po útoku v Barceloně a finském Turku jsme to slyšeli a viděli opět ve čtvrtek i v pátek. Ve skutečnosti se ale nic zásadního nemění. Ve Francii jen v době mezi prosincem 2014 až červnem 2017 zaznamenali 10 teroristických útoků islamistů. V celé Evropě za tu dobu zahynulo při těchto zločinných akcích celkem 470 lidí a přes 1800 jich bylo zraněno.

Pokud chce ale Evropa vlnu teroristického násilí zastavit, měla by si otevřeně přiznat některé věci a místo verbálních proklamací zavést rozhodná opatření a postupně měnit i některé zákony.

Co by Evropa měla dělat a nedělá?

1. Je zřejmý fakt, že část muslimů v Evropě odmítá vzájemné spolužití a rozhodla se prosadit svoji zvrhlou extrémistickou podobu islámu i pomoci násilí. Obvyklé chlácholivé tvrzení, že přece s „většinou muslimů není problém“ za současné situace neobstojí. Několik stovek tisíc evropských muslimů naše zvyklosti a tradice odmítá a podle odhadů tajných služeb a policie evropských zemí jsou na našem kontinentu i desítky tisíc fundamentalistů, kteří mohou zabíjet. To je počet, který odpovídá válce. Je jasné, že jsme ve válce s radikálním islamismem a je velmi nezodpovědné to neříkat nahlas.

2. Evropa se musí také vážně zamyslet nad jednou ze svých vytoužených svobod, které jsme dosáhli. A tou je volná průchodnost hranic. Schengenský prostor je skvělý pro cestování či výměnu zboží, je ale tragický pro bezpečnost. Viděli jsme to u mnoha teroristických akcí, kdy útočníci předtím volně přecházeli přes některé země bez toho, že by je kdokoli kontroloval. Převáželi zbraně, zabezpečovali si logistiku v několika státech, nikdo jim v tom nezabránil. V některých případech přešli budoucí teroristé i přes území České republiky. Hranice, jakkoli je dnes v Evropě nemilujeme, jsou určitou bezpečnostní pojistkou.

3. Stonásobně to platí při zabezpečení vnějších hranic Evropské unie. V tomto směru by měla být Evropa dokonce pevnost. Existují na to i mezinárodní úmluvy, ale moc se v tom nedělá. Bohužel ani v posledních letech, kdy náš kontinent čelí migračním vlnám a války v severní Africe a na Blízkém východě se odehrávají přímo za našimi hranicemi. Když to nejde přes Řecko, jde to přes Itálii, jak vidíme na nelegální migraci. Ta přináší kromě lidí, kterým bychom měli pomoci, i nebezpečné živly ochotné vraždit. Je tomu nutné za každou cenu zabránit.

 

4. Očekávat, že migrace z Afriky a Asie poleví, je naprosto naivní. Nepoleví, jen migrační vlny budou v dalších letech různě silné. Přijímání imigrantů se nevyhneme. Pokud ale některé země potřebují novou a levnější pracovní sílu, nesmí se tak dít s pomoci nelegální migrace. Vše by mělo být pod nejpřísnější kontrolou a do evropských zemí by měli přicházet pouze lidi, které si jednotlivé státy pečlivě vybraly a zkontrolovaly. Jinak přijdou i potenciální teroristé.

5. Zejména státy Evropské unie by si měly vzájemně více pomáhat, při ochraně vnějších hranic. Je fajn, že čeští policisté hlídkují na makedonsko-řecké hranici, protože jak vidíme, je to velmi účinné. Ale Evropa jako celkem by měla přestat otravovat země jako Maďarsko, které v nouzi nejvyšší postavilo plot na hranici se Srbskem (vnější to hranice EU) a zabránilo tak dramatickým scénám, jak se uprchlíci valí nekontrolovatelně Evropou. Místo pochvaly se vláda Viktora Orbána dočkala odsouzení. Což byl jeden z nejhloupějších činů mnoha evropských politiků posledních let.

6. Kritikou plotů, které chrání EU, se často prezentují zejména některé nevládní organizace. Jistě, ty na jedné straně pomáhají potřebným, ale protože většinově vyznávají ideologii levičáctví, multikulturalismu a feminismu, celou situaci v Evropě jen komplikují. Odmítají jasně pojmenovat popsané problémy a podílejí se dokonce na pašování imigrantů ve Středozemním moři. Nestojí někdy na straně svobody a demokracie, ale na straně skupin, které mají občas blízko přímo k terorismu. Jak to vidíme například na konfliktu Izrael – Palestina, kde jednoznačně podporují palestinskou stranu bez ohledu na realitu. Evropské státy by proto měly některým neziskovkám přiškrtit kohoutky peněz z veřejných rozpočtů, dotací a grantů.

7. Evropa se musí rozhodně postavit proti skupinám, které na kontinentu rozsévají nenávist a volají po konfrontaci. Myslím tím především radikální mešity. Dále různé islamistické spolky a nadace, které se často maskují za kulturní instituce, školy, školky či jazykové kurzy. Zde by měl být stop státní, regionální a místní podpory okamžitý a trvalý. Rázně by se také mělo zasáhnout proti možnosti radikalizovat mladé muslimy ve vězeních, což se děje zejména ve Francii a Belgii.

8. Všechny evropské státy by měly okamžitě přervat toky peněz (týká se to bezprostředně i České republiky), které mnoha evropským islámským skupinám proudí ze zemí, které podporují terorismus. Konkrétně jde o Saúdskou Arábii, Katar, Írán či Pákistán. Arabské, kosovské, čečenské nebo dagestánské zločinecké gangy a narkomafie zase v Evropě perou a získávají peníze, které pak proudí i teroristickým organizacím, mezi kterými najdeme libanonský Hizballáh či palestinský Hamás. V těchto případech by měly evropské státy postupovat s největší tvrdostí. Spíše to ale vypadá, že vyhrávají gangsteři.

9. Bez ohledu na některé ideologické rozpory, které jsou více než vážné, měla by Evropa v případě výměny informací a možné vzájemné pomoci více spolupracovat v boji proti terorismu i s takovými zeměmi jako je Rusko (což je v některých kavkazských oblastech přímo semeniště islámských radikálů) a Turecko. V tomto případě by se mělo zapomenout na Putina a Erdoğana a hledět spíše do budoucnosti.

10. Je to sice pouze opakování nesčetněkrát vysloveného, ale orgány a instituce Evropské unie nejsou schopny problémy s terorismem kvalifikovaně řešit. Lépe by si s tím poradily jednotlivé státy (samozřejmě za mezinárodní spolupráce policie, armád i tajných služeb). To by je ale Evropská komise nesměla nekonečně „buzerovat“ například s kvótami pro uprchlíky a kritikou stavění plotů.

Když se na těchto 10 bodů podíváme, můžeme si být téměř jisti, že většina problémů bude řešena jinak či vůbec. Teroristy proto čekají další žně. Bohužel u nás doma, v Evropě.