Lenka Bradáčová, Jan Lata, Jiří Pospíšil, Josef Baxa - ilustrační snímek.

Lenka Bradáčová, Jan Lata, Jiří Pospíšil, Josef Baxa - ilustrační snímek. Zdroj: Michal Šula / Mafra /Profimedia

Úniky z trestních spisů: Unie státních zástupců by měla mlčet

Unie státních zástupců se pustila do předsedy poslanecké komise k únikům z trestních spisů Martina Plíška. Ten na základě dosavadních zjištění komise mimo jiné řekl, že kontrolní mechanismy u policie byly posíleny, advokátní komora má vůči advokátům svoje nástroje, takže slabé místo vidí u soustavy státního zastupitelství, kde by se z pozice soudní nebo parlamentní moci mohla zvýšit kontrola.

Podle Unie je nepřijatelné, aby někdo bez jakýchkoli důkazů naznačoval, že ze státního zastupitelství nezákonně unikají informace z trestních věcí, a není zřejmé, proč a priori důvěřuje vnitřním kontrolním mechanismům v advokátní komoře a nedůvěřuje vnitřní kontrole ve státním zastupitelství.

Je drzostí, že si vůbec nějaká samozvaná parta zpovykaných prokurátorů dovolí kritizovat předsedu poslanecké komise. Státní zástupci nejsou nic jiného než obyčejní úředníci, součást výkonné moci, a nemají co mistrovat volené představitele občanů. Státní zastupitelství neudělalo za celou dobu, kdy se jej zmocnila současná garnitura, proti únikům z trestních spisů do médií ani zblo.

Není znám jediný případ, kdy by takovou věc vyšetřovali coby trestný čin. Jediným případem, kdy byl hnán státní zástupce k zodpovědnosti, je případ náměstka vrchního státního zástupce v Olomouci Pavla Komára, na kterého podal kárnou žalobu nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Tam však nešlo o únik z trestního spisu, ale o prozrazení informace, koho si chtějí pozvat k výslechu. Signifikantní je, že právě Komár lživě sváděl mediální úniky na advokáty, a tvrdil dokonce, že to do dvou měsíců dokáže.

Nejpádnější indicií, že úniky proudí od státních zástupců vybraným aktivistickým novinářům, je skutečnost, že výhradně k nim dochází u případů, jež dozorují či přímo vyšetřují obě vrchní státní zastupitelství. Že nemá státní zastupitelství zájem na tom, aby postihovalo pachatele úniků, o tom ostatně svědčí i předchozí stanovisko, které pro změnu reagovalo na výzvu předsedy předchozí komise k policejní reorganizaci Pavla Blažka, jenž na jednání Poslanecké sněmovny dne 10. 5. 2017 kritizoval orgány činné v trestním řízení za to, že neprovedly domovní prohlídku v mediálně sledované kauze údajného úniku z trestního spisu Beretta, kvůli němuž byla zřízena Plíškova komise.

Podle Unie státních zástupců třebaže domovní prohlídku lze provést i u osoby, která není podezřelá ze spáchání trestného činu, je nutno v takovém případě vždy dbát dodržení všech zákonných podmínek takového postupu, protože samotné neoprávněné přijímání informací z trestního spisu soukromou osobou, například novinářem, není bez dalšího trestným činem. Půvabné je, že Unie zároveň připouští, že trestného činu se může dopustit policista či státní zástupce, pokud by materiály ze spisu neoprávněně předával třetím osobám. Právě o to ale jde.

Případnou domovní prohlídkou by se kupříkladu zjistilo, zda dotyčný zveřejněný dokument, ať již v písemné, či elektronické podobě, pochází od obviněného nebo jeho obhájce, jak opět vykládají státní zástupci, anebo jde o únik od vyšetřujících orgánů. Obhájci totiž dostávají opisy výslechů a další dokumenty ze spisu s vodoznakem přes celou stránku, a tak lze snadno prokázat, zda pocházejí od obhájců, či od státních orgánů. Jen magor může navíc tvrdit, že by obhájce či obviněný poskytl médiím informace, které jej veřejně dehonestují.

Vrcholem cynismu pak je tvrzení, že jako krajně nevhodné je tak třeba hodnotit vyjádření nabádající bez znalosti věci a všech rozhodných okolností k tak závažnému zásahu do osobnostních práv, jako je domovní prohlídka. Zpovykaní prokurátoři si chodí na domovní prohlídky jako do hospody, razie a odposlechy jsou pomalu jediné kriminalistické metody, jakými se dopracovávají k důkazům. Při domovních prohlídkách sbírají, na co přijdou, a pak z toho pletou obvinění. Jakmile se to však týká jejich kšeftu, jakým je účelové předávání informací s cílem posilovat svou moc a šířit strach, jsou najednou právně akurátní. Unie státních zástupců by proto udělala lépe, kdyby byla zticha.

Autor je redaktorem webu Česká justice