Guvernér ČNB Jiří Rusnok

Guvernér ČNB Jiří Rusnok Zdroj: Reuters, Profimedia a Blesk - Ramon Hofman

Čeští politici okamžik pro přijetí eura už propásli, nyní by o tom už měli rozhodnout občané v referendu

Podle guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka je Česká republika „v obecné rovině“ na přijetí eura připravena a zvládla by jej. Vadou na kráse je prý jen propastný rozdíl mezi námi a eurozónou v oblasti cen a příjmů a nedokončená bankovní unie. Skutečně jen toto? Oněch překážek či vad na kráse je totiž mnohem více, a proto pokud má-li Česko jednou platit eurem, mělo by se tak stát na základě rozhodnutí obyvatel v referendu.

Jsem si samozřejmě vědom faktu, že když se Češi v roce 2004 poměrně výraznou většinou vyjádřili pro vstup do Evropské unie, zavázali se i k tomu, že jednou přijmou společnou evropskou měnu. Jenže od té doby uteklo mnoho času a stalo se ještě větší množství událostí. Zkrátka EU současnosti už dávno není EU v roce 2004. Před třinácti letech nikdo z našinců nic netušil o příchodu velké hospodářské krize, po níž musela (nejen) eurozóna zachraňovat své členské státy desítkami a stovkami miliard eur, chystala miliardové eurovaly, atd...

Ale zpět k argumentu Jiřího Rusnoka ohledně propastného rozdílu mezi příjmy Čechů a obyvatel eurozóny. Ano, v tom má guvernér naprostou pravdu. Ale zcela se mýlí, když říká, že při současném růstu (a při stagnaci eurozóny) platů se Češi přiblíží západním bohatým státům za čtyři až pět let.

Připomeňme si několik skutečností. Mzdy v Česku za poslední rok rostly o necelých šest procent jen proto, že se zvýšila minimální mzda a stát plošně přidal svým zaměstnancům. V řadě soukromých podniků se přidávalo mnohem méně a nebo se dokonce nepřidávalo vůbec už několik let. Zároveň je potřeba a do omrzení zopakovat fakt, že plné dvě třetiny českých zaměstnanců na průměrnou mzdu nedosáhnou a takzvaný medián, který dělí zaměstnance dle výše příjmů na dvě stejné skupiny, je zhruba o čtyři tisíce korun nižší.

Nicméně pokud by platy rostly o necelých šest procent i v dalších pěti letech, dosáhl by průměrný výdělek v Česku zhruba nějakých 35 tisíc korun (tedy cca 1350 eur). Toto má být ono přiblížení se úrovni Německa, Rakouska či Francie? Navíc s dvěma třetinami lidí, kteří by měli na svých výplatnicích méně? Dobrý pokud o vtip. Samozřejmě, v eurozóně je Slovensko či pobaltské země, v nichž jsou platy také od západu EU odděleny velikou propastí. Ale Česko se chce přece porovnávat s bohatým západem, ne?

Všichni zainteresovaní se zaklínají tím, že přijetí eura je politické rozhodnutí. Mají pravdu. Budou to skutečně oni, kdo provedou ono přistoupení nebo nepřistoupení. Jde však o to, zda jej provedou na základě své vůle anebo k tomu požádají o radu voliče v lidovém plebiscitu.

Jsem toho názoru, že doba, kdy mělo Česko přijmout euro a mělo se tak stát na základě autonomní vůle politiků, je pryč. Velice dobře si pamatuji tiskové konference (někdejšího ministra financí) Bohuslava Sobotky a jeho náměstka Tomáše Prouzy z let 2005 a 2006, na kterých prezentovali plán, podle něhož Česko přijme euro od začátku roku 2010. Nakonec to vyšumělo do ztracena, přitom tehdy by se zcela určitě našla mezi Čechy pouze menšina, která by byla proti. Problém však byl v tom, že v době čtyř- a víceprocentního růstu ekonomiky vláda sekala stomiliardové schodky rozpočtu a Česko tak neplnilo tzv. Maastrichtská kritéria nutná pro přijetí eura. Pak nastoupily pravicové vlády v čele s ODS, které se stavěly k přijetí eura vlažně nebo jej oddalovaly. Do všeho zasáhla krize, kdy každá země byla ráda, že jakž takž funguje a zvládne své problémy.

Nyní se debata o přijetí eura vrací. Je to logické, blíží se volby a jednotlivé strany se potřebují od sebe nějak odlišit, aby voliči měli z čeho vybírat. Přesto z celé debaty je patrné, že málokdo chce v této věci rozhodnout sám a za něco se stále jaksi schovává. Proto by bylo zcela na místě se zeptat na vůli občanů. To samozřejmě obnáší intenzivní debatu a náročné vysvětlování všech pro a proti.

Většina lidí, kteří sledují veřejné mínění a dění v České republice, ví nebo alespoň tuší, že euro v Česku nyní nemá na růžích ustláno a většina lidí jej odmítá. Některé důvody jsme si již uvedli. V debatě pro a proti by proti měla zaznít skutečně taková fakta, která jsou srozumitelná pro obyčejné lidi s obyčejným platem a obyčejnými starostmi. Že jim o tom káže guvernér ČNB s ročním platem pět milionů korun hrubého nebo poslanci a ministři, kteří nedostatkem netrpí a pravidelně si své platy zvyšují sami, asi není tím dostačujícím argumentem.

Chce-li jedou Česko zavést euro, musí se začít znovu a od lidí. Ti sami pak rozhodnou, zda chtějí do obchodů chodit s českými bankovkami a nebo (zatím) s váčkem euromincí.