Týden po útoku si obyvatelé Manchesteru připomněli oběti útoku minutou ticha.

Týden po útoku si obyvatelé Manchesteru připomněli oběti útoku minutou ticha. Zdroj: Reuters

Jak si islamističtí teroristé zdůvodňují, že smějí zabíjet civilisty a děti

Islámský stát převzal zodpovědnost za masakr v Manchesteru a označil oběti za „křižáky“, „polyteisty“ a „uctívače kříže“. Není to poprvé, kdy se islámští teroristé zaměřili na děti. A není to náhoda, ale úmysl.

Každý je nepřítel, pokud nepatří k nám, usoudili islamističtí teroristé. Je tomu tak ostatně už mnoho let. Čečenská džihádistická skupina, která se nazývala Rijád us-sálihín („Zahrady spravedlivých“), držela v Beslanu v Rusku v září roku 2004 více než 1100 rukojmí včetně 777 dětí. Zavražděno bylo 330 lidí, v tom 186 dětí. Střelci z pákistánského Tálibánu také v roce 2014 zaútočili na školu a zabili 148 lidí.

Jak připomíná na webu newstatesman.com autor Shiraz Maher, pro teroristické vůdce to nejsou nějaké úlety. Současná džihádistická hnutí vytvořila rozsáhlý „intelektuální ekosystém“, který racionalizuje a řídí jejich činy. To, co chtějí, je vytvořit asymetrii strachu tím, že použijí nerozlišující barbarství k zastrašení a podmanění oponentů.

Islámský stát převzal zodpovědnost za masakr v Manchesteru a označil oběti za „křižáky“, „polyteisty“ a „uctívače kříže“. Není to poprvé, kdy se islámští teroristé zaměřili na děti.

Islámský stát představuje své činy jako akty pomsty a odvolává se na islámský princip kisás, je srovnatelný s doktrínou „oko za oko“. V tom ale provedli značnou inovaci, protože kisás byl vždy určen jako nástroj soukromé odplaty pro jednotlivce nebo jeho rodinu, když se hledala spravedlnost ve věcech týkajících se tělesné újmy. Obvykle se to týkalo případů vraždy a zabití nebo činů zahrnujících fyzické mrzačení (například ztrátu končetin).

Současné salafistické hnutí zavedlo dvě novinky. Kisás má podle něj politický rozměr a odplata se může týkat i mezinárodních záležitostí, a to údajně kvůli tomu, že civilisté jsou zodpovědní za zločiny své vlády.

Kisás se obvykle používal jen v případech, kdy byl útočník znám. IS ale považuje každého občana-cizince z nepřátelského státu za odpovědného za činnost jeho vlády. Když tedy IS vydal své prohlášení, jež se týkalo jeho odpovědnosti za manchesterský útok, uvedl, že zasáhl „shromáždění křižáků… jako reakci na jejich provinění proti islámským zemím“. Právě takové pomýlené konstrukce umožňují islamistům odpálit bombu na popovém koncertu a zabíjet tam děti a rodiče. Z jejich pohledu jsou to všechno křižáci.

Je jasné, že pak mohou být terčem všichni lidé. Mohou jimi být samozřejmě i samotní muslimové, pokud na Západě žijí. Nejen na Západě, ale všude, když se nepřidají na stranu teroristického hnutí. Naprostá většina obětí islamistického řádění jsou ostatně právě muslimové. Na to zapomínají lidé, kteří mají podobnou plošnou mentalitu, a dokonce používají i stejné symboly, všelijaké obrázky křižáků a půlměsíců, jen je nepřítelem ten druhý. Takové nerozlišování ovšem povede jen k tomu, že se terorismus omezit nepovede, protože se budou teroristé hledat tam, kde nejsou. Trochu ve stylu Donalda Trumpa, který chtěl zakázat přístup do USA lidem ze zemí, jež proti USA na jejich území nikdy žádný teroristický čin neprovedly, a z nějakého důvodu vynechal Saúdskou Arábii.