Pavel Bělobrádek

Pavel Bělobrádek Zdroj: Foto Blesk - Daniel Černovský

Je suis Bělobrádek aneb Co zůstalo skryto za radou k nalezení nového chlapa

Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek pohoršil v rozhovoru pro The Student Times snad všechny české svobodné matky. Na poznámku o tom, že ženy samoživitelky patří ke skupinám nejvíce ohroženým chudobou, reagoval doporučením: „No tak si musí najít jiného chlapa.“ Fuj!

Z velkého rozhovoru o všem možném pro studentský časopis se staly titulky celorepublikových serverů o jednom jediném. Reakce svobodných matek („kretén“, „debil“,...) jsou vlastně pochopitelné. Tyhle jednoduché rady na složité problémy ať si politici strčí za klobouk. Ale byly to reakce jen na titulky, které nakonec po marném, až trapném vysvětlování donutily Bělobrádka se omluvit, čímž možná naštval i své voliče.

Méně pozornosti než věta vytržená z kontextu přilákala následná reakce spoluautorky rozhovoru Karolíny Kašparové, jež přitom s šéfem lidovců během interview polemizovala.

Reakce z FacebookuReakce z Facebooku|Archív

Celý rozhovor a kontext si můžete přečíst na webu e15.cz >>>

K pseudoradě o nalezení nového chlapa přitom rozhovor dospěl z daleko zásadnější debaty, jež by si zasluhovala stovky dalších článků. Bělobrádek v ní nakousl věčný problém sociálních systémů, který nás stojí přinejmenším desítky miliard, ale včetně skrytých nákladů spíše stovky miliard korun ročně. Sociální systém totiž nefunguje, jak si představujeme.

Nefunguje jen jako záchrana pro případ výjimečných situací, ale funguje i jako motivace se v sociálním systému uhnízdit. Ať chceme, nebo ne, všechny ty dávky ovlivňují rozhodování spousty lidí a u mnohých definitivně převracejí motivace pracovat či nepracovat. Rozvést se či nerozvést. Zlepšit své zdraví či raději pobírat dávky.

Na tenhle problém nikdy nikdo nenajde stoprocentně fungující řešení, a už vůbec ne řešení jednoduché. Bělobrádek však tento problém otevřel správně a nesnažil se být laciný. Až na tu „radu“. Nad tou sice můžeme kroutit hlavou, ale víc času bychom měli věnovat podstatě, jež byla jinde.

Zdá se však, že raději budeme číst jen titulky a platit ty miliardy než číst celé rozhovory a chtít racionální sociální systém.