nahoru

Na Slovensku se dějí věci. Kvůli Mečiarovým amnestiím došlo i ke změně ústavy

Petr Kolman1. dubna 2017 • 16:30
Vladimír Mečiar.
Vladimír Mečiar.
• foto: 
David Neff / Mafra /Profimedia.cz

V sousední Slovenské republice (SR) se nyní dějí (nejen) z pohledu právníka velmi zajímavé věci. Slovenští poslanci na konci března 2017 otevřeli možnost zrušení kontroverzních amnestií někdejšího premiéra Vladimíra Mečiara. Přijali ústavní novelu, která umožňuje rušit amnestie.

Novela umožňuje slovenskému jednokomorovému parlamentu zpětně zrušit třípětinovou většinou jakékoliv prezidentské amnestie. Tedy jestliže odporují principům demokratického a právního státu. Dodejme, že každé takové rozhodnutí o zrušení amnestií a milostí však bude podléhat kontrole Ústavním soudem SR. Hlavní cíl celé zmíněné a relativně netradiční „ústavní akce“ je evidentní — potrestat únosce syna bývalého prezidenta Michala Kováče.

Připomeňme, (údajný) únos se stal v roce 1995. Velmi kontroverzní amnestie vydal v roce 1998 premiér Vladimír Mečiar (podotkněme, že pán Mečiar nikdy nebyl prezidentem SR). A to v době, kdy Slovensko nemělo hlavu státu a kdy zmíněný předseda vlády Mečiar vykonával některé prezidentské pravomoci.

Pro informační komplexnost dodejme zajímavý fakt, že v minulosti premiér vlády SR Robert Fico zrušení amnestií opakovaně odmítal. A Národní rada SR (tedy slovenský zákonodárný orgán) několik návrhů na jejich anulování formou ústavního zákona v minulosti nepřijala.

Nyní to již prošlo, inu, jak říkají bratislavští právníci — Pantha rhei.

In media res — dlouhodobě jsem odpůrcem institutu amnestie a dovolil bych si zde učinit jednu obecnější poznámku platnou i pro Česko. Amnestie je poněkud výjimečná pravomoc, jež, nejen podle mého soudu, ideově vyvěrá ještě z monarchistických časů. Amnestie (z řeckého amnéstia, zapomenutí) je rozhodnutí o hromadném, a to úplném nebo částečném prominutí trestu a současně o zahlazení odsouzení pro trestný čin. Zapomenutí.

Zastávám silný názor, že amnestie jako taková je dnes historickým přežitkem feudálního střihu. Stejně jako mnozí jiní právníci mám za to, že to je institut, který již nepatří do moderního právního státu. Myslím si, že v případech, kdy je udělena milost či vyhlášena amnestie, dochází k znevážení několikaleté práce soudců, státních zástupců a policistů. A to práce nikterak levné.

Zastánci milostí a amnestií uvádějí mj. učebnicový příklad, že český prezident Václav Havel kdysi zastavil vyšetřování důchodkyně, která si pro zmírnění zdravotních bolestí údajně pěstovala marihuanu. To je jistě chvályhodné a rozumné, nicméně není to ze systémového hlediska úkol pro státní zástupce a posléze soudce, aby mj. vyhodnotili společenskou nebezpečnost jednotlivých skutků?

Není alibistické se spoléhat na milost shůry? Nenásobí se nespravedlnost ve společnosti tím, že jeden milost dostane a druhý nikoliv?

Ukázkovým příkladem zneužití institutu amnestií jsou mj. ty výše zmíněné z mečiarovského Slovenska z poloviny devadesátých let, notabene s jejichž dědictvím se potýká náš východní soused i dvacet let poté.

V Česku jsme se s velkou kontroverzní amnestií mohli naposledy setkat v roce 2013 – tzv. amnestie Václava Klause. Amnestie byla už krátce po vyhlášení mimořádně silně kritizována. Jako značně problematický byl hodnocen především druhý článek Klausovy amnestie, kvůli němuž byla ukončena řada kauz závažné hospodářské kriminality a korupce.

Na dnešním prezidentu ČR panu Miloši Zemanovi si cením, že k amnestii zatím nepřistoupil a snad ji ani relevantně nechystá. Taktéž prezident Zeman takřka neuděluje milosti, tedy nenadužívá těchto institutů. Podtrženo a sečteno — myslím si, že by se měla zahájit vážná diskuse o zrušení ústavního práva prezidenta udělovat milosti a právo udělovat amnestii.

Koneckonců i většina kandidátů na prezidenta při minulých přímých volbách uváděla, že milostí budou využívat velice zřídka či vůbec. A též, že nebudou vyhlašovat amnestie. Takže i oni je již tehdy intuitivně vnímali jako velmi sporné instituty.

Blíží se další přímé prezidentské volby, uvidíme, jak s těmito instituty naloží noví kandidáti a kandidátky.

Pro zajímavost na závěr uveďme, že polská ústava (a polské veřejné právo vůbec) nezná institut amnestie. Prostě institut amnestie nyní v Polsku neexistuje. Dále pak ve Francii sice existuje, ale není tamějšími prezidenty používána. Nevydáme se také touto cestou?





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,030
21,750
29,360
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře