Lidovci loni na podzim ve volbách zabodovali. Jiří Čunek opanoval zlínské hejtmanství a jeho strana vesměs obhájila pozice v krajích a ve volbách do Senátu (mnohdy společně s podporou nezávislých kandidátů) dokonce zvítězila. Zapomenuty tak jsou chudé časy 2010 až 2013, kdy strana živořila mimo sněmovnu a vypadalo to s ní všelijak.
Nyní je zpět. Oproti minulým volbám však s poměrně vysokým sebevědomím a očekáváním. Její předáci už hovoří o tom, že nechtějí hrát okresní přebor nebo krajskou ligu, ale přímo první ligu a tu i vyhrát. Jistě, v zápalu boje taková slova padají a mají dodat kuráž. Předvolební průzkumy však hovoří jinak. Tedy zatím jinak. Něco nám jistě říkají, ale brát smrtelně vážně bychom je neměli, už jen proto, že v minulosti se vždycky spletly. V některých letech a volbách dosti kardinálně. Přesto zkusme být realističtí. Pomyslná zlatá medaile pro ně visí hodně vysoko, ale ta bronzová nebo nejhůře bramborová se jeví poměrně reálně.
Ale zpět k lidovcům. Ač se to mnohým nemusí zdát, KDU-ČSL chystanou koalicí (nebo účastí ve volebním subjektu) se Starosty získává poměrně vysoké karty, se kterými už může hrát vysokou partii a ne jen desetníkový mariáš. Spojením se stranou postavenou na lokálních a tudíž lidem známým osobnostem (starostům, místostarostům, radním) si otevírají cestu k značnému množství hlasů, které by jim byly zřejmě jinak zapovězeny. Občané znechucení politikou a tradičními stranami to v krajských a především komunálních volbách házejí nezávislým osobnostem nebo místním hnutím. Tato hnutí pak válcují tradiční strany a ve většině velkých měst se podílejí na vládě (nebo ji i vedou). A v dalších volbách jsou znovu potvrzována.
Tito lokální politici i starostové pak zabodovali i v loňských krajských volbách. Lze předpokládat, že lidé, kteří nevědí, koho by měli do sněmovny volit, přijdou a dají to svému starostovi nebo člověku ze sousedního města či obce, protože vědí, že to dělá dobře. Když se pak k těmto hlasům přičtou hlasy tradičních lidoveckých voličů z venkovských a silněji konfesních regionů, v některých krajích lze mluvit o velice slušné síle, která si dohromady může sáhnout i na 20 procent hlasů. Mezi takové kraje nepochybně patří Jihomoravský, Zlínský, Liberecký, Královéhradecký či Pardubický kraj nebo některé okresy Olomouckého kraje a Vysočiny. Jistě, vše pochopitelně záleží, jak budou kandidátky vypadat, ale předpokládám, že v ústředí KDU-ČSL a Starostů moc dobře vědí, kdo v minulosti opakovaně získával hlasy.
Pokud dvojkoalice sestaví solidní kandidátky a nabídne i dobrý program, myslím, že si v celostátním měřítku může sáhnout na nějakých 15 – 18 procent, což při (zcela reálném) propadu určitého množství hlasů může znamenat i 40 poslaneckých křesel. A to už je váha, se kterou se bude muset počítat a bude výrazně mluvit do sestavování budoucí vlády. Tento výsledek může hodně zahýbat politickým rybníčkem v zemi.
Ale klid. Vše je teprve na začátku a může se stát ještě cokoliv. Zajímavé bude sledovat reakce potenciálních volebních soupeřů tohoto bloku, které se jim budou snažit uškodit a nebo je v rámci předvolebního boje očernit. Je to logické, že se tak bude dít. Hlasy voličů jsou jen jedny a na pravém středu nám tu vzniká hezká tlačenice.
Jisté je nyní to, že lidovci rozehrávají jednu z největších politických partií své novodobé existence. Nasazují tvář hráče pokeru a tu budou muset držet i v situaci, kdy jim karty nebudou přát a hru dohrát do konce za všech okolností. Hrají o hodně. Na konci hry totiž mohou se propadnout do zapomnění a nebo i vybrat bank, který za určitých okolností může být zosobněn předsedou vlády v lidoveckém dresu.
