Různá přízviska či přezdívky, vulgo, alias, to jsou lžijména, jimiž lid vystihuje povahu, vzhled, vzdělání, činnost či pověst nápadné osoby pohybující se obvykle na hraně zákona či dobrých mravů, čímž bývá taková postava nejen zavrženíhodná, ale také přitažlivá. Právě nyní se jedno takové líhne. Ojeb. Hledá své místo mezi Fredem Tříprsťákem, Krvavým Tondou, Šeptákem, Pepinou Pětikačkou či Mařkou, černým kládynetem.
Takové přízvisko často ušetří dlouhé řeči. Řekne se Honza Kapsa, Luftjarda nebo Zubatá Pleš a hned víte. Nositelé přízvisek se někdy zlobí, protože jim přízvisko připadá nespravedlivé či sprosté. Sami nabízejí přízviska ušlechtilejší, Jan Zlatoústý, Chytrý Pepa nebo Krásná Marie.
Ovšem ušlechtilá přízviska se neujmou. Oč je zajímavější Smradlavej přízrak než Vznešený dobrodinec. Jiní jsou na své alias hrdí a sami je rádi užívají. Kdo by se nepyšnil přízviskem Zlověstná Pata nebo Funící carevna Jiřka. Někdy se přízviska dostanou až do historie. Džugašvili vulgo Stalin, Uljanov vulgo Lenin, pro někoho přezdívky vrahů, pro jiné bohů.
Některá přízviska jsou zakázaná, i když výstižná. Čím výstižnější, tím blíž zákazu. Vládci si proto opatřují všelijaké zákony, kterým proradně říkají zákon na ochranu státních činitelů, učitelů, pošťáků, vlajky, lidu, rasy, náboženství, přírody či zákon proti hanobení téhož. Takových zákonů máme i my několik.
Nejblíže zákazu je nesměle se rodící Andrej Ojeb Babiš. Je neslušné, hanobí státního činitele a je pravdivé. To už je pro soudní zákaz dost důvodů. A přitom jeho nositel mohl dopadnout hůř, mohl chytit přízvisko Pindík.
Tak si toho Ojeba užijme, než ho zakážou.
