Vzhledem k tomu, že byly jisté nejasnosti stran poctivosti pana prezidenta, vzpomněl si, kde a kdy o ni přišel. Vzpomněl si i na osobu, která u toho byla, když se ta změna stala. Řekl ale, že by ji nechtěl po padesáti letech vidět. Byla to prý žena a není jisté, jak dnes vypadá.
Pan prezident by mohl být nemile překvapen. Žena se to ale doslechla a poslala panu prezidentovi kytici. Vzkázala mu, že ona se na něj dívat může, protože se nezměnil. Jak dnes vypadá, vypadal už tehdy.
Tato milá a lidská příhoda má své pokračování. Hlásí se další ženy, s nimiž to pan prezident také dělal poprvé. Všechny na to vzpomínají rády a přesně si pamatují, kde to bylo. Plyne z toho, že pan prezident přišel o poctivost mnohokrát na mnoha místech a může být, že s tím ani dnes nepřestal.
On sám řekl, že tyto věci dělá vždy jako poprvé a ženy potvrdily, že to tak opravdu je. Některé by tu příhodu rády opakovaly, jiné se už spokojí jen s květinou či přídavkem na penzi. Jen ojediněle se dožadovaly úředního potvrzení, podepsaného Mynářem.
Příjemný dojem z těchto událostí kazí jen fakt, že se nepřihlásil žádný muž, což neodpovídá touze po vyváženosti a rovnováze různých pohlaví. Pan Ovčáček jistě vysvětlí příčinu této nevyváženosti.
V dobách, kdy se ztrátou poctivosti pan prezident začal, nebylo ještě známo, že je možno praktikovat ji s muži, ba co víc, že to dokonce nebylo povoleno. Když se to povolilo, byl už zvyklý a nechtěl své zvyky měnit. Přesto jsme na našeho pana prezidenta pyšní. Málokterá země se může pochlubit prezidentem, který přišel o poctivost tolikrát jako ten náš.
