Podle průzkumu agentury STEM z minulého týdne by se TOP 09 při volbách nedostala do Poslanecké sněmovny. Současná čtvrtá nejsilnější strana od voleb na podzim roku 2013 kontinuálně klesá v preferencích, odchod Karla Schwarzenberga do částečného politického důchodu jí patrně také nepomohl.
Hned den po zmíněném průzkumu ale zveřejnilo svůj model i konkurenční CVVM, podle něhož by se Kalouskova strana dostala na bezpečných osm procent. Pro stranu, která šla ještě do minulých voleb v pozici silného hráče a mentálního lídra české pravice, je to ovšem spíše Pyrrhovo vítězství a velmi syrové svědectví jejího zmatečného hledání jak sebe samé, tak svého voličstva.
Po Schwarzenbergovi
Krátce po přímé volbě na Hrad se dokonce TOP 09 umisťovala v průzkumech běžně až na druhém místě před komunisty, model agentury SANEP z března 2013 jí kupříkladu přisuzoval 16 procent. Na těchto vcelku vysokých ziscích měla samozřejmě lví podíl úspěšná prezidentská kampaň tehdejšího předsedy Schwarzenberga, jež dokázala z velké části vykompenzovat účast strany v nepopulární vládě.
To vše však probíhalo před prudkým nástupem Andreje Babiše a jeho hnutí, které sebralo procenta pravděpodobně všem stranám, včetně „topky“. Právě kritikou Babiše a Sobotkovy vlády se TOP 09 rozhodla vyplnit čtyři roky v opozici. Místo toho, aby své pozice mimo vládu využila k obrání koalice o procenta, však začala s procesem připomínajícím spíše rituální sebevraždu než důmyslnou opoziční práci. Přechod myšlenkového mentora a gurua strany Schwarzenberga do pozice čestného předsedy se očekával a za reálného vůdce partaje byl dlouhodobě považován Miroslav Kalousek, jenž se následně stal předsedou i oficiálně.
Kalousek, Antibabiš a co dál?
Od této chvíle se zdálo, jako by stranický management předpokládal, že si jako s tváří navždy vystačí právě s notoricky neoblíbeným Kalouskem, jemuž budou sekundovat povětšině nemastní neslaní poslanečtí souputníci, jako Ženíšek či Laudát. Zatímco například konkurenční ODS přicházela s novými, neokoukanými tvářemi (Klaus ml., Udženija), TOP 09 se čím dál více zamotávala v nitkách věčného antibabišismu, nevýrazného frázovitého evropanství a ideologické roztříštěnosti.
Právě nejasné ideové ukotvení strany se zdá být na obtíž i v dnešní, žvanilské éře bez ideálů. Chtělo by se namítnout, že Babišovo ANO přece nemá pro změnu vůbec žádný program a jeho jedinou univerzální tezí je kýčovitý antikorupční džihád proti tradičním stranám. Jenže i v tom najde potenciální volič cosi vyhraňujícího. Hlasem vhozeným ANO říká, že nechce u kormidla tváře předchozích vlád jak levicových, tak pravicových, chce změnu. Že změna v Babišově podání znamená maximálně návrat šmírovací kultury a přesun více zakázek do rukou Agrofertu, to je jeho voličům spíše fuk.
Naproti tomu fádní definice strany jako liberálně konzervativní přiláká málokoho. Tento rozporuplný konstrukt, určený patrně primárně pro velkoměstské voličstvo, v sobě ve finále přináší zvláštní mix názorových extrémů od tvrdě konzervativní Jitky Chalánkové až po liberálního radního Dominika Feriho. Mezi těmito extrémy stojí nepříliš výrazné tváře, jako poslankyně Adamová a Langšádlová.
Nejasná ideová orientace strany v jejích začátcích nebyla nepřekonatelným problémem. Dokud TOP 09 táhlo dopředu Schwarzenbergovo jméno, měla své pozice jisté. A právě na absenci podobně silné osobnosti dnes skomírá. V českém politickém prostředí se zdá být v posledních letech zapotřebí buď jasně definovaná voličská skupina a ideály, jako je tomu třeba u KDU-ČSL, anebo velký lídr. Takový je v Česku momentálně asi jen jeden a za více či méně tichého přihlížení ostatních stran si kráčí pro volební vítězství.
Vize 2030, kterou Kalouskova strana osm měsíců před volbami představila, je ve své kompletní podobě zajímavá spíše pro politology a zanícené intelektuály. Sliby, jako je životní úroveň Německa nebo vysoké platy učitelů, nicméně zaujmou. TOP 09 ale může reálně spasit jen vysunutí nových či staronových charismatických osobností dopředu (Pospíšil? Feri?), na vzkříšení těch starých lídrů (Schwarzenberg) je totiž už pozdě.
