nahoru

Konec samičí nadvlády aneb Muž na mateřské dovolené

Dominik Landsman27. ledna 2017 • 16:30
Repro z knihy Deníček moderního fotra 2
Repro z knihy Deníček moderního fotra 2
• foto: 
Facebook Dominika Landsmana

Žijeme všichni ve 21. století. Ve velmi pokrokové době. Emancipace žen se blíží ke svému vrcholu. Ženy dnes mohou volit. Ženy mohou podnikat i mít svůj majetek. Ženy rovněž mohou do armády a tak nějak je jim dovoleno se i veřejně vyjadřovat. Je jim dovoleno rovněž hledat v mapách. Sice to neumějí, ale dovoleno to mají.

V návalu akutní emancipace všech žen se nějak zapomíná na muže. I ti totiž mají právo na tu svou emancipaci. Ve stínu prudce emancipovaných žen, které stojí v čele světových velmocí, vynalézají léky proti rakovinám, zastavují světový hladomor nebo donutily svého partnera, aby si, do prdele práce, ty špinavé ponožky dával už konečně do koše na prádlo, jinak uvidí, tak přesně ve stínu těchto silných žen se stranou všeho dění krčí v koutě emancipovaní muži.

Jsou to muži, kteří si chtějí urvat v životě trochu toho štěstíčka a vymanit se ze zajetých okovů diktátu společnosti. Muži také chtějí rovnoprávnost. Muži (někteří) se dnes chtějí starat o svůj zevnějšek. Muži chtějí být také posh a trendy. Muži touží po tom, být akvabelou nebo krasobruslařem. Jsou tu dokonce i muži, kteří chtějí být matkami.

Z biologického hlediska není zatím tak úplně možné, aby byl muž matkou, nicméně má právo tuto roli přijmout ve formě mateřské dovolené.

Nic není tak báječného, než se každý den 24 hodin denně starat o toho malého drobečka. No, ono to často zase tak báječné není. Přidává se k tomu nevyspání a nekonečná nuda. Ve skutečnosti je to dost otrava. Jo a ještě přebalování. Pořád se to musí přebalovat, protože dítě je přeborník ve vyměšování. Když se nad tím člověk zamyslí, tak vlastně není o co stát. I tak ale muži mají právo na to, být na mateřské dovolené.

Bohužel společnost na to zatím není připravena. Stigmata mateřské dovolené a označení za betasamce si muž nese dlouho poté, co nakluše na mateřskou. A to je škoda. Muž přece může být mužem, i když je na mateřské dovolené.

Jakmile muž na mateřské dovolené své partnerce, jež ráno po šestinedělí odchází poprvé do práce, odevzdá svá varlata, protože je už nebude potřebovat, navlékne si zástěru, oholí nohy (jen tak, protože teď už si nemusí na nic hrát) a začne se starat o domácnost, a hlavně svého potomka, není na tom nic skandálního. Nemělo by být.

I muži totiž lehce zvládnou být matkou. Starat se o dítě není nic složitého. Základní požadavek je, aby se dítě ráno vzbudilo živé a večer živé opět usnulo. Mezitím je třeba ho párkrát nakrmit. Vidíte? Je to jako třeba mít rybičky.

I otec začátečník však své výchově založené na každodenním přežití může dát nějakou tu přidanou hodnotu. Může dítě přebalit, anebo dokonce, a teď pozor, teď to přijde, může dítě něco zajímavého naučit. Například, že olizovat elektrickou zásuvku není dobré. To jsou přesně ty věci, jimiž muž na mateřské své dítě vybaví do života, a často i důležitější než to, co dítě naučí matky. K čemu je dítěti nějaká básnička o žábě, která leze do bezu? To nebude v životě potřebovat. V životě bude potřebovat vědět, že se nesmí olizovat elektrická zásuvka. A v tomhle si myslím, že otcové matky mnohdy i předčí.

Někdo namítne, že mateřská láska je nenahraditelná. Že dítě potřebuje svou matku a podobně. Otázka se nabízí. K čemu vlastně potřebuje výhradně matku? Ke kojení? Existují studie, jež jsem si teď vymyslel, které jasně deklarují případy, že některým mužům na mateřské dovolené se v ňadrech začalo tvořit mateřské mléko. Je to o tom, hlavně chtít. Pravá a nefalšovaná láska ke svému potomkovi rozkojí i muže.

Vedle mateřského mléka ženy samozřejmě disponují větší měrou empatie než muži. Rovněž více tíhnou ke žvatlání a mateřskému kretenismu. (Rodičovský kretenismus spočívá v tom, že rodič na dítě nejen žvatlá, ale například na ně dělá „budliky, budliky“, popřípadě se jinak pitvoří. Je to vědecký termín a není nikterak neobvyklý. Dělají to jak matky, tak otcové. Jev naprosto neškodný.)

Pokud dítě utíká, zakopne a upadne, matka k němu ihned přispěchá, fouká mu bolístku, pusinkuje ho a celkově se ho snaží utišit.

Jestliže muži na mateřské dovolené zakopne a upadne dítě, tak si toho nevšimne, protože se buď dívá na fotbal, vykrkává abecedu, anebo sedí na záchodě a čte si tam časopis. A přesně tohle dítě zocelí.

Když už jsme u těch rozdílů v přístupu k výchově dítěte na mateřské dovolené, tak je tu ještě jeden, a to poměrně zásadní rozdíl.

Ženy na mateřské dovolené tíhnou ke stádnímu chování. Shlukují se do skupin matek s dětmi, vytvářejí kočárkové gangy, jimiž terorizují okolí, a při tajných rituálech během pravidelných sezení si synchronizují periody. Rovněž je známý jev, kdy byť dříve třeba i příčetné ženy se pod tíhou hormonálních změn náhle mění v užvatlané slepice z mimibazaru a stávají se bydlenkami, těhulkami, snažilkami, ovulkami nebo něčím ještě horším.

To muži nemají. Ti nemají potřebu se shlukovat do stád. Může za to tedy především to, že sehnat dneska v okolí nějakého dalšího otce na mateřské dovolené, to je celkem kumšt, ale rovněž je to i tím, že muži jsou normální.

Nechme muže být matkami, když to sami chtějí. Neodsuzujme je. Neposmívejme se jim. Oni nás třeba překvapí.

Autor je spisovatel

Deníček moderního fotra.

Dominik Landsman


Klíčová slova: mateřská dovolená, muži, děti



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,070
21,840
29,500
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře